Madagaskar
Pro občany ČR platí vízová povinnost. Madagaskarské ambasáda v ČR není, nejbližší je ve Berlíně.
Die Botschaft der Republik MadagaskarMadagaskar má také honorální konzulát ve Vídni.
General Konsulat der Republik Madagascar in WienV roce 2003 ambasáda vydávala 90 denní turistická víza s platností 6 měsíců za 30 EUR. V roce 2003 bylo možné získat 30 denní turistické vízum přímo na letišti Antananarivu.
Madagaskar má velice rozmanité klima. Určuje ho několik faktorů: to že leží v oceánu odkud jde vítr a relativně vysoké hory na ostrově. Vítr jde většinou z východní strany a monzunové deště jdou ze severovýchodu, což způsobuje, že většina srážek spadne na východním pobřeží a na severu, který je relativně mokrý, kdežto jih a centrální hory jsou suché po většinu roku. Naštěstí i na Madagaskaru se dá celkem dobře rozlišit období sucha a dešťů. Přesný začátek a konec těchto období je dán výškou daného místa a pak také zeměpisnou šířkou. Obecně se dá říct, že období dešťů je od listopadu do března období sucha je od dubna do října. V období od ledna do března je východní pobřeží vystaveno cyklónům, takže v tomto období je dobré aktuálně sledovat počasí. V nižších výškách a podél pobřeží je tropické horko, v centrálních horách může být v noci relativně chladno.
Aktuální kurz: 1 EUR = MGF, 1 USD = MGF, 1 CZK = MGF.
Platidlem je malagašský frank. V první řadě je třeba říct, že jsou v oběhu jsou 2 druhy bankovek (stav z roku 2003). Starší malagašské franky a novější malagašské ariary. Přepočet je následující: 5 malagaškých franků je 1 malagašský ariary. Vždy se dobře podívejte čím platíte a v čem je udaná cena! Může se vám lehce stát, že zaplatíte 5x více. V roce 2003 byl kurz cca 1USD=6.250 malagašských franků MGF (ceny na Madagaskaru byly v tisících malagašských franků). Nebylo problémem jak směnit USD v hotovosti, EUR v hotovosti, tak cestovní šeky. Díky vazbě na Francii (a Evropu) jsou možná EUR pro návštěvu Madagaskaru výhodnější, ale s USD také nebyl žádný problém. Platební kartou bylo možné platit v některých kancelářích Air Madagascar (konkrétně to fungovalo v Antananarivu). Jinak bych její další použití na Madagaskaru viděl dost skepticky. Zřejmě by fungoval "Cash advance" v bance.
Obecně vzato, Madagaskar není úplně levnou zemí. V průměru jsme žili za cca 30USD/den. A to jsme se snažili ušetřit co to šlo. S jídlem byl trochu problém. Všude se dala koupit bageta, která stála která cca 1.500 MGF. Také se dal koupit sýr - Veselá kráva - za cca 10.000 MGF. Ale jezte pořád jen bagetu se sýrem. Restaurace na Madagaskaru byly totiž jen "turisticky orientované" a tím pádem dražší. Jídlo vycházel tak kolem 25.000 MGF (někdy více, někdy méně). Najít lokální levnější restauraci bylo skoro nemožné. Podařilo se nám to jen dvakrát (místní totiž jedli jenom ty bagety). Jídlo pak vycházelo na polovinu. Často se dala najít také pekárna s koláčky. Ty stávaly kolem 4.000 MGF. Voda stávala v průměru 4.000 MGF za 1.5 litrovou láhev. Co se týče ovoce, tak Madagaskar jím zrovna nepřetékal. Možná jsme tam byli ve špatném období. Všude měly banány, které byly levné. Ananas jsme viděli jednou a stál 5.000 MGF. Občas se dalo koupit mango za cca 2.000 MGF/kus. Na Nosy Be se dalo koupit celkem levně koření - pepř, hřebíček. Pozor - vanilka je překvapivě neskutečně drahá a skoro není k vidění. Pár kousků stálo kolem 25.000 MGF.
Na Madagaskaru utratíte spoustu peněz za návštěvy národních parků. Vstup stojí 50.000 MGF na osobu na tři dny. Vždy je povinný průvodce. Ten stojí různě v závislosti na trase, kterou chcete v parku projít. Platí se tedy podle trasy a velikosti skupiny. My jsme platili za 2 mezi 50.000-120.000 MGF.
Libovolné turisticky orientované služby jsou drahé. Za jednodenní výlety po okolí Nosy Be jsme platili více než 100.000 MGF/osoba. Pronájem taxi z Fianarantsoa do NP Ranomafana a zpět přišel na 250.000 MGF. Poslední týden jsme jeli na týden s lokálním průvodcem na řeku Tsiribihina a návštěvu NP Des Tsingy de Bemaraha. Platili jsme 200USD/osoba a v této ceně byl kompletní servis (včetně dopravy lodí i 4WD, jídla, pití, vstupů do NP).
V každé větší vesnici se dal sehnat nějaký hotel. Takže s bydlením nebyl problém. Ceny byly různé. V průměru ubytování vycházelo na více než 10USD/pokoj. Nejlevněji jsme bydleli za 5USD/pokoj. Nejdráž jsme bydleli za 20USD/pokoj. V národních parcích bylo možné spát v kempingu, ale bylo potřené mít vlastní stan. Vyjímečně zde byla noclehárna (NP de Montagne d'Ambre) či bungalovy (NP de l'Ankarana).
Co jsme zkusili a stojí za zmínku.
Pro vnitrostátní dopravu je možné použít leteckou společnost Air Madagascar. Její služby nebyly špatné a její renomé také není nejhorší. Rozhodně díky velice špatné silniční infrastruktuře dokáží lety ušetřit mnoho hodin (i dní) v autobuse. Letenky bylo možné platit jak v lokální měně, tak v EUR a v některých kancelářích i platební kartou. Ceny letenek většinou začínaly kolo 100EUR za let a nebyly vyšší než 140EUR. Jestliže letíte více za sebou letů tak cena většinou byla součtem cen dílčích letů. Při většině letů se musí letět přes hlavní město Antananarivo, kde má Air Madagascar svůj dopravní hub. V tomto případě zde většinou musíte přespat, protože většina letů v Antananarivu ráno začíná a večer se letadla vrací zpět. Jestliže chcete ušetřit peníze a nejezdit přímo do Antananariva, je dobré přespat ve vesnici Ivato, kde je letiště. Pěkný a levný hotel je Le Manoir Rouge.
Nejrozšířenější doprava je silniční. Občas je náročná díky velice špatné kvalitě silnic. Některé úseky jsou v období dešťů špatně sjízdné a nebo nesjízdné vůbec. Většina velkých měst je jakž takž použitelnými silnicemi. Nejhorší je asi spojení severních provincií s hlavním městě Antananarivo. De facto zde neexistuje rozumná silnice - cesta z Antananariva do Antsiranany trvá mezi 2 až 4 dny v závislosti n umu řidiče, počasí a stavu autobusu. Relativně špatná silnice je také směrem na Taolagnaro. Z toho důvodu je na Madagaskaru mnoho lidí, kteří se snaží živit pronájmem aut turistům. Určitě budete alespoň několikrát osloveni, zda si nechcete pronajmout auto i s řidičem, který s vámi projede předem dohodnutou trasu. Půjčují se jak 4WD tak i Peugeoty a i malinké Renaulty - záleží jen na vaší trase a peněžence. V průměru se platí kolem 100EUR za den za zapůjčení auta. Jestliže je toto na vás příliš drahé, nezbývá vám než cestovat autobusy. Ty se zde nazývají taxi-brousse a pod tímto pojmem se schová vše od nás známého autobusu (ty zde skoro nejsou) přes různá minibusy, vany, staré Renaulty (vypadá přesně jako Avie) až po sdílené taxíky (staré Peugeoty, kam se vejde až 8 lidí). Vždy je dobré přijít na autobusák ráno někdy po 6 hodině, kdy se začínají sházet pasažéři. Autobusy odjíždějí až se sejde dostatek lidí a řidič uzná, že lidí je opravdu dost a že veškerá zavazadla jsou zabalena a připravena k transportu. Můžete mít štěstí a jet de facto hned a také můžete klidně čekat několik hodin. Dopředu se to dá těžko odhadnout. Jestliže jedete na nějaké atypické trase, tak většinou jednou autobusy jenom ráno. Mezi některými velkými městy jezdí autobusy i během dne (i na noc, ale to se příliš nedoporučuje z důvodů bezpečnosti - větší pravděpodobnost usnutí řidiče v kombinaci se špatnými silnicemi,které jsou díky horám často velice točité plné stoupání a klesání). Rychlost autobusů není zrovna vysoká. V průměru ujedete kolem 30-40 kilometrů za hodinu. Lístek si většinou koupíte buď u řidiče a nebo v kanceláři na autobusáku. Ceny se mohou nepatrně lišit v závislosti na typu autobusu. Velice často je na předním skle autobusu napsáno kam jede a cena lístku. Nezažili jsme, že by nám jako cizincům chtěli prodávat lístky za vyšší cenu. Orientačně vycházela cena lístku na 7.000 malagašských franků na hodinu jízdy. Mezi místními je velice rozšířené stopování. Jestliže uvíznete někde ve městě, kudy autobusy jenom projíždějí, může se stít, že nebudete mít jinou možnost než pokračovat stopem. Poněvadž autobusy vyjíždějí až když jsou plné, velice špatně se do nich přistupuje. Zkuste stopnout co se dá. Řidiči kamiónů často berou stopaře. Bohužel kamióny jedou ještě pomaleji než autobusy a často staví a opravují. Ideální je stopnout prázdný 4WD (nebo sdílený taxík), kterých jezdí po Madagaskaru překvapivě hodně. Vždy se předem dohodněte na ceně. Občas v některých vesnicích fungují dohazovači, kteří stopují čí jinak shánějí auta s prázdnými místy. Za sehnání místa očekávají, že jim zaplatíte nějakou provizi.
Třebaže je Madagaskar ostrov, tak lodní doprava zde není zase až tak rozšířená. Fungují fery na ostrovy Ile Sainte Marie a Nosy Be. Vždy se přesvědčte jaké je počasí. Jako fery zde fungují celkem malé loďky a v případě rozbouřeného moře může být doprava na nich celkem nebezpečná. Nově funguje pravidelná linka spojující Nosy Be a Mahajangu (jezdí cca 1x týdně). Na Madagaskaru také funguje říční doprava. Celkem populární je doprava po Canal des Pangalanes. V poslední době je mezi turisty oblíbený sjezd řeky Tsiribihina. Jezdí se na tradičních loďkách, které se nazývají pirogue - jedná se o loďky vydlabané z kmene stromu. Řeka se sjíždí z městečka Miandrivazo do Belo-sur-Tsiribihina.
Na Madagaskaru se mluví malagašsky a pak také francouzsky. Díky vlivu Francie a spoustě Francouzů, kteří zde žijí francouzsky, mluví zde francouzsky skoro každý. Naopak anglicky zde mluví minimum lidí. Jestliže nemluvíte francouzsky, je komunikace s místními poněkud obtížná. Malagaština prý má mít relativně blízko k malajštině a indonéštině, ale nám to tak nepřišlo. Třebaže používali občas stejná slova, měla naprosto jiný význam (např. mura - v Indonéštině mura znamená levný, fráze mura mura v Malagaštině znamená pomalu). Ještě je dobré zmínit, že se můžete sekta s tím, že v každé oblasti Madagaskaru místní používají trochu jiný dialekt malagaštiny a i odlišné výrazy pro stejné věci.
Pár základních malagašských frází (fonetický přepis, jak jsme je používali).
| salama | dobrý den |
| misaotra | děkuji |
| veluma | nashledanou |
| tsara | dobrý, pěkný |
| mura mura | pomalu (žádný spěch) |
Můžete si přečíst cestopis z Madagaskaru.
Také se můžete podívat na fotogalerii z Madagaskaru.
Celkový počet příspěvků k tomuto článku: . Přidejte i Vy svůj komentář.
