Mnichovské letiště se stává mým oblíbeným. Když jsem z něj letěl poprvé, řešil jsem otázka, jak se tam nejlépe dostat. Zjistil jsem, že to je velmi jednoduché a možností je několik.
Tato informace proběhla snad veškerým tiskem. Letenky z letišť v sousedních zemích (a převážně na západ od našich hranic) jsou razantně levnější než z Prahy. Je třeba konstatovat, že to je pravda a platí to již několik let. Ceny jsou nižší díky větší konkurenci, většímu lokálnímu trhu a nižší ceně občas nahrává i relativně silná koruna.
Středozemní ostrov Sicílie je tak trochu světem sám pro sebe. Sice oficielně náleží k Itálii, ale od ní se významně odlišuje. Vždyť sami obyvatelé se označují za Sicilany a teprve poté za Italy. Ostrov díky své strategické pozici byl vždy v zájmu bohatých a vyspělých říší, jejichž stopy na ostrově jsou dodnes k vidění – ať se jednalo o Řeky, Římany, Araby, Normany či Španěly.
Až na poslední chvíli ke konci minulého roku jsem zaregistroval, jak ten čas letí. Je to již více než 10 let, kdy jsem se vypravil na první exotickou cestu. A přitom mi to přijde, jako by to bylo včera.
Paříž je jedna z nejzajímavějších a nejnavštěvovanějších evropských metropolí. Patří také mezi oblíbené destinace českých turistů – ať individuálních či cestujících organizovaně. Proto každého zajisté potěší obsáhlý průvodce Paříží, který v češtině vydává nakladatelství Jota.
Máte pocit, že už jste Prahu viděli ze všech věží, kopců a rozhleden? Že už Vás nemůže nic překvapit?
Halloween je jeden z nejoblíbenějších amerických svátků. Slaví se v předvečer svátku všech zesnulých, poslední říjnový den. Děti chodí v maskách dům od domu a koledují sladkosti. Dospělí nezůstávají za dětmi pozadu, oblečeni do různých masek vyrážejí za zábavou a vždy navštíví alespoň jednu party, která se ten den v každém americkém městě koná. Masky jsou různé, kopiemi filmových postav počínaje až po velmi originální kusy. Různou výzdobu je možné vidět na zahradách domků či v kancelářích již týden dopředu. Obzvláště oblíbené jsou obrovské oranžové dýně.
Pohřební oslavy vrcholí. Na prostranství před domy mladící přivádějí několik vodních buvolů. Zvířata jakoby tušila co je čeká, se vzpouzejí a nechtějí jít. Nemají ale šanci. Postupně jsou dotažena na prostranství, kde jsou zabity jednou ranou nožem. Jako symbol úcty k zesnulému, jak symbol bohatství a prestiže rodiny.
Naprosto šílená hlasitá hudba. Bubeník stále zrychluje a zesiluje údery do svých bubnů. Žena, která tančí na pódiu, upadá do transu a něco zběsile vykřikuje. Diváci jsou u vytržení a doslova ji visí na rtech. Náhle vše ustává. Žena se pomalu vrací do reality, hudebníci přestali hrát a odpočívají. Diváci jsou spokojeni. Duch se spojil s ženou-médiem a odpověděl na to, co diváci chtěli vědět.
Je skoro půlnoc, naprostá tma a tak alespoň poslouchám pravidelný rytmus, který vydává vlak v kterém se právě vezu. Vlak projíždějící africkou pustinou. Připadá mi to jako sen, ale přitom je to realita. Zvuky vlaku, přítomnost mých spolucestujících, teplo, vůně, prostě všechny vjemy mě utvrzují v tom, že jsem ve vlaku a navíc v Africe. Přemýšlím, kolik lidského úsilí stálo vybudovat trať po které jedu. Jak její přítomnost ovlivnila rozvoj celé oblasti?
