Irsko je třetím největším Evropským ostrovem hned za Velkou Británií a Islandem (Grónsko nepočítáme). Z celosvětového měřítka je dvacátým z hlediska rozlohy. Je obklopen stovkami útesů či malinkých ostrůvků. Můžeme říci, že je na západním okraji Evropy, kde pak už následuje pouze Atlantský oceán. Na východě je Irským mořem oddělen od Velké Británie, která zabírá přibližně pětinu rozlohy ostrova, tzv. Severní Irsko. Zbytek ostrova tvoří Irská republika, zkráceně Irsko, jak ho nazýváme.
Hlavní město Dublin je nejčastějším místem, kudy se do Irska dostaneme. Ať letecky či trajektem z některého Evropského přístavu. Město s malým a kompaktním centrem, kterým protéká řeka Liffey. Oblast již byla osídlena v dávné minulosti a město vyrostlo na původní Vikingské osadě. Tuto dávnou dobu dnes již nic nedokládá. Pozdější středověké období je zde více patrné. Historické budovy jako Dublinský hrad, původní stavby v univerzitě Trinity, můžeme do této doby zařadit. Univerzita Trinity stojí i za zmínku díky svému muzeu, kde je uložená tzv. „Book of Kells“, původní manuskript vytvořený Keltskými mnichy okolo roku 800. Jedná se o náboženskou knihu psanou v latině, která obsahuje čtyři biblická Evangelia. Dublin ale není jen historie. Jak už z názvu vyplývá, čtvrť Temple bar v centru města je místem, kam se vyráží za zábavou. V místních barech můžete ochutnat jak tradiční pivo Guiness či jednu z mnoha Irských whiskey. Pokud jste milovníci Irské whiskey, nezapomeňte v Dublinu navštívit palírnu firmy Jameson, kde vás zasvětí do tajů výroby tohoto nápoje.
Pro návštěvníka zvyklého na kontinentální klima (relativně velké rozdíly mezi létem a zimou) může být počasí v Irsku docela překvapením. Relativně častý déšť, mraky, menší změny teplot a zdánlivě chladnější počasí. Vliv oceánu je znát. Ale to neznamená, že zde nejsou krásné a slunečné dny. Počasí se dokáže změnit jak mávnutím kouzelného proutku. Pokud je hezké počasí, je čas vyrazit na venkov, do přírody. Je na co se dívat. Úzké silničky nás dokáží zavést mezi louky, kde se pasou stáda ovcí, ke starým hradům, menhirům, či k rozeklaným útesům na západním pobřeží.
Středověké hrady a pevnosti jsou oblíbeným cílem návštěv. Ať už se jedná o známá místa jako hrady Blarney, Bunratty, Cahir či Trim a nebo o místa neznámá, na která můžete narazit neočekávaně při cestách venkovem. Zvláště pobřeží jsou lemována malými pevnostmi, která se s oblibou tyčí nad útesy. Rozeklané útesy Moher (Cliffs of Moher) na západním pobřeží jsou také zajímavou zastávkou, kterou je při cestě po Irsku dobré nevynechat. Scenérii, která se vám nabídne, je těžké popsat. Desítek metrů hluboké skalní sráze, které jsou omývány rozbouřeným mořem. Hluboké zářezy do pevniny, které se utvářely milióny let. Opravdu mystické místo. Vřesoviště, kopce a údolí jsou další přírodní zajímavostí, kterou můžete v Irsku obdivovat. Wicklow Way je pěší trasa o celkové délce 132 km, která vás takovýchto míst zavede.
A co ještě starší památky než ze středověku? I ty jsou v Irsku k vidění. Mohylové hroby staré několik tisíc let, zde anglicky nazývané dolmen, jsou k vidění na různých místech po celé zemi. Jednalo se původně o megalitické hroby či místa k pohřbívání, která se skládají ze tři či více postavených kamenů (megalitů), které slouží jako postavec pro velký plochý kámen, který je na nich položen. Ten býval pokryt hlínou či malými kamínky, čímž se dotvořil celý mohylový hrob. Ty ovšem odnesl čas spolu s počasím a tak se dnes obdivujeme pouze kamenné kostře mohylových hrobů. Většina těchto mohyl je z období let 3000 až 4000 před naším letopočtem. Jedním z příkladů mohou být kamenné mohyly Poulnabrone v oblasti County Clare. Zdejší hroby jsou staré 5800 let.
Posledním místem které chceme zmínit, je monasterie Clonmacnoise. Založená roku 545 biskupem Ciránem patří dnes mezi historické skvosty Irska. Nejen díky monasterii a několika historickým kostelům, ale hlavně kvůli křížům, které zdobí hroby ve zdejším okolí. Jejich tvar připomíná keltskou historii Irska.
