Co by to bylo za cestování bez fotografování. Snad každý, kdo se vydá na cesty, je vybaven fotoaparátem a pořizuje si momentky z cest. Pořídit ale kvalitní a pěkné fotografie není jednoduché. Nejsme-li fanda do fotografování, tak na cestách určitě vystačíme s kompaktním fotoaparátem. Určitě by měl být vybaven zoomem, abychom mohli fotit jak architekturu a krajinu (širokoúhlý objektiv s ohniskem okolo 30mm), tak i nějakým středním ohniskem (okolo 100mm) na fotografování lidí. Zda se bude jednat o fotoaparát na klasický film a nebo digitální je celkem jedno, záleží čemu dáváte přednost. Obě varianty mají svá pro i proti, ale v současné době přeci jenom digitální fotoaparáty získávají převahu - nemusím nosit žádné filmy, když se fotka nepovede, hned ji smažu, na druhou stranu musím být připraven na rychlejší spotřebu baterií a mít dostatek paměťových karet na obrázky (ve většině zemí již naleznete alespoň několik internetových kaváren, kde vám obsah vašich paměťových karet vypálí na CD).
Jste-li fotografický nadšenec, tak určitě cestujete s jednookou zrcadlovkou. Ve výbavě byste měli mít určitě základní objektiv s ohniskovým rozmezím cca 35-80mm. Velice dobré je si také vzít nějaký teleobjektiv. Nejsnadněji dostupné jsou objektivy 80-300mm, které se velice osvědčují při fotografování lidí. Plánujete-li cestu spíše po památkách a předpokládáte časté focení interiérů, tak blesk by měl být také součástí vaší výbavy. Na všech objektivech byste měli mít standardně našroubován UV-filtr, který objektiv chrání před poškrábáním a prachem. Když poškrábete filtr, nic se neděje, drahý objektiv zůstal nepoškozen a filtr, který stál pár korun, se lehce vymění. Z filtrů se na cestách hodí polarizační filtr, zvláště při focení krajiny, kdy dokáže zvýšit kontrast a prokreslit mraky - občas vytvoří úplně bouřkovou atmosféru. Jestliže se chystáte do míst s ostrým sluncem (hory, rovníkové oblasti), tak uvažujte také o šedivém filtru, který vám dokáže snížit světelnost celé scény.
Důležitá je dostatečná zásoba filmů, zvláště jestli fotíte na profi-materiál, ten jen tak někde nekoupíte. Z negativních filmů se nám osvědčují filmy Fuji Superia, používáme skoro výhradně 400 ASA. Z pozitivních filmů používáme profi filmy Kodak Ektachrome v citlivostech 100 ASA a nebo 200 ASA (většinou filmy pushujeme +1). Vyšší citlivost filmů volíme z toho důvodu, že často používáme teleobjektivy a potřebujeme fotit krátkými časy (cca 1/500 s). Filmy na cestách nijak zvláštně neskladujeme a při cestách do 3 měsíců jsme neměli žádné problémy s tím, že by teplo, zima či častý rentgen na letišti, na nich zanechaly stopy.
Nejlepší čas na focení je ráno a odpoledne, kdy je světlo měkčí a není tak ostré jako v poledne. Je to hezká teorie, ale není možné vždy fotit jen v tuto dobu. Při příliš ostrém slunci se dá světelnost snížit šedivým filtrem, kontrast se dá zvýšit polarizačním filtrem. Je potřeba si dát pozor na záběry, kde část je ve stínu a část na slunci. Zde by bylo dobré si tmavší část "přiblejsknout" a vyrovnat tím rozdílnou světelnost.
Fotografování lidí je kapitola sama pro sebe. Jsou státy, kde se vám lidé sami nabízejí a chtějí vyfotografovat. A pak jsou místa, kde se fotit nechtějí a jen vidí foťák, tváří se velice rozzlobeně. Vždy je nejlepší se s lidmi dopředu dohodnout, zda jim bude focení vadit či ne a zda je smíte vyfotit. Výsledek domluvy závisí na okolnostech. Občas souhlasí a jsou nakonec rádi, že je fotíte. Jindy chtějí zaplatit, za to že je smíte vyfotit a nic s nimi nehne (stačí uvést pár příkladů: domorodci na Irian Jaya, Dayakové na Kalimantanu, kmeny v povodí Omo v Etiopii). Když už se zeptáte a přesto se rozhodnete je vyfotit a nic jim nezaplatit, tak si můžete způsobit pěkné problémy. To už je lepší nefotit vůbec. Jsou situace kdy je lepší se neptat a radši fotit (a nebo se ani zeptat nejde). Krásné momenty vznikají na tržištích, kde se lidé tradičně scházejí. Tady se dají většinou lidé vyfotit celkem bez problémů, protože jsou zabráni do svého života a turistů si příliš nevšímají. Je lepší fotit s teleobjektivem, kdy si můžete od lidí udržet trochu odstup a úplně je nedráždíte svou přítomností a také je nerušíte v nakupování/prodávání. Zmiňovaný zoom 80-300mm se celkem osvědčil.
Jestliže se chystáte fotit zvířata, tak i 300mm zoom může být málo. My jsme si vyzkoušeli zoom 170-500mm a byli jme s ním celkem spokojeni. Použití takového objektivu na cestách není zrovna snadné. Už se jenom o něj starat je oříšek. Je relativně velký a těžký (1.5 kg). Při jeho použití je potřeba adekvátně volit i čas závěrky - bez stativu alespoň 1/750 s. Ideální je samozřejmě používat stativ. Máte-li k dispozici auto, není nic snažšího než si ho vzít sebou. Chystáte-li se na safari, kde z auta nesmíte vystoupit, tak si pořiďte stativ, který se namontuje na okénka auta (jedná se přímo o typ stativu). Je to úžasná věc a jednoduše pak fotíte přímo z auta. Vhodnější je mít i auto vyšší, abyste byli dostatečně vysoko nad případnou trávou a zvíře dobře viděli. Jestliže už používáte stativ, je dobré používat i drátěnou spoušť, abyste zmáčknutím spouště foťák nerozklepali. Když ani 500mm zoom nestačí, tak nastupují ke slovu telekonvertory (bez stativu už ale nemáte šanci), které, podle typu, zvětší ohnisko 1.4x a nebo 2x. Zásadní nevýhodou je snížení světelnosti. Na focení zvířat si vezměte i dost filmů - nikdy nevíte, jak blízko se ke zvířeti dostanete a je lepší mít fotografii alespoň z dálky než nemít žádnou. Pro focení zvířat v pohybu (či ptáku v letu) je dobré používat kontinuální ostření, tj. mechanismus, kdy fotoaparát permanentně přeostřuje podle toho, jak se zvíře hýbe. Mimochodem, je dobré si sebou vzít i dalekohled, zvířata se s ním lépe hledají než objektivem foťáku.
Nejenom vybavení rozhoduje o kvalitě snímku. Být ve správnou chvíli na správném místě je občas k nezaplacení. Prostě mít štěstí. Bez toho lovícího lva prostě nenafotíte.
