Po roce zase Thajsko. Tentokrát jedeme od jihu z Malajsie. Pro začátek
končíme v Krabi, kde se oddáváme plážovému povalečství. Jedeme na Ao Nang
pláž, kde opravu pár dní vegetíme jako největší plážisti. Je to pohodička
- třebaže je léto a v Evropě prázdniny, není zde sezóna (ta je zde v zimních měsících),
takže jsou zde nižší ceny a relativně málo lidí.
Po roce zase Bangkok. Známá místa, známé dopravní zácpy. Dorážíme
na oblíbený Khao San. Nestačím se divit, za necelý rok se mi zdá, že je
zde spousta změn. Spousta obchůdků zmizela a nová spousta nových vznikla.
Markantní změnou je vymizení pirátských magnetofonových kazet
a jejich nahrazení CD. Pak se zde objevuje spousta krámků se stříbrem,
což zde také nebylo. A pak je zde ohromná díra po stržených domech,
kde se staví nějaký pseudoluxusní hotel s komerční zónou. Tak to je zvědav,
jak dlouho ještě zůstane Khao San doménou baťůžkářů nebo zda se změní
v nějaké luxusnější turistické centrum. Potřebujeme zde nutně zařídit
několik věcí: víza do Myanmaru a Bangladéše a sehnat letenku
směrem Myanmar a dále Bangladéš.
Začínáme vízy. Myanmar (alias Barma) není problém. Platíme 800 bathů
a do jednoho dne je máme. Bangladéš je trochu větší problém. Nejdříve máme problém
najít ambasádu. Poté následují 3 návštěvy ambasády včetně osobního pohovoru
s konzulem (alias ministrem, jak ho Bengálci nazývají) než vysněná
víza získáváme. Příliš nechápu, proč takové průtahy, zvláště když by mohli
být rádi, že k nim nějací turisté přijedou. Bangladéš není zrovna vyhledávanou
turistickou destinací. Postupem času se stáváme experti na Bangkokskou hromadnou dopravu,
zvládáme se rafinovaně a rychle přepravovat po vodních kanálech, začínáme
(a nebo si to alespoň myslíme) rozumět městským autobusovým linkám.
S letenkou je to jednoduchý. Je jediná možnost. Letět s Biman Bangladesh Airlines
Bangkok->Dhaka se stopkou v Yangonu. Tento let létá jenom jednou týdně v neděli.
Máme několik dní volno. V Bangkoku se nám ho nechce trávit, tak vyrážíme na pár
dní na sever směr Lopburi a Ayuthaya.
Lopburi bylo krátkou dobu hlavním městem Thajska. Ale z té doby toho už moc nezbylo. Pár ruin v centru města tak trochu v kmérském stylu mě moc neoslní. Asi to je tím, že jsem viděl originální kmérskou architekturu v Angkoru.
Ayuthaya je rozhodně hezčí. Zbytky chrámů a královského města za návštěvu celkem stojí.
Je jich po celém městě celkem dost, tak si vybíráme tři, které se nám zdají nejznámější
a objíždíme je postupně na kole. Nepříjemné je individuální vstupné do každé
památky ve výši 30 bathů, což při návštěvě více památek celkem leze do peněz.
Město Ayuthaya opouštíme v sobotu ráno a vracíme se autobusem do Bangkoku. Autobus končí na severním terminálu, což je pro nás výhodné, neboť chceme navštívit víkendový trh v Chatuchaku, který je zde poblíž. Je zde několik ohromných hal, kde mají snad úplně všechno - hadry, starožitnosti, různé cetky, ovoce, jídlo, akvarijní rybičky všech druhů a tvarů a já nevím co ještě. Přesouváme se zpět na Khao San, kupujeme nějaké cetky a zbývá nám poslední večer v Thajsku. Ráno se ještě jdeme podívat na úžasný květinový trh, kde jsem viděl v jedné hodině více květin než za celý předchozí život. A pak už jenom přesun na letiště, čekání na airbus od Biman Bangladesh Airlines a následuje Myanmar.
Krabi [5 dnů] -> Bangkok [3 dny] -> Lopburi [1 den] -> Ayuthaya [1 den] -> Bangkok [1 den]
