Etiopie
Pro občany ČR platí vízová povinnost. Etiopská ambasáda v ČR není, nejbližší je ve Berlíně, kde by všichni občané ČR měli žádat o víza.
Ethiopian EmbassyV roce 2003 ambasáda vydávala 60 denní turistická víza s platností 60 dní za 58 EUR. Vízum na letišti v Addis Abebě není v současné době možné získat.
Na konci roku 2004 vydala ambasáda v Berlíně nový vízový ceník a víza razantně zlevnila. Detaily naleznete zde.
V Etiopii se střídají dvě období. A to je období dešťů a období sucha. Období dešťů zde trvá od půlky června do půlky září. Zbytek roku je období sucha. V některých oblastech jsou ještě menší deště v březnu a dubnu. Většinu Etiopie tvoří náhorní plošina a to ovlivňuje i klima. Průměrná roční teplota je kolem 16 stupňů celsia, třebaže zde skoro každý den svítí slunce (v Etiopii je oblíbené rčení: "Etiopie - země, kde 13 měsíců svítí slunce"). Není zde také vlhko. Při sestoupení z vyšších plání se klima dramaticky mění. Stoupá teplota a vlhko. Příkladem jsou jižní a východní nížiny, kde je vlhko a horko.
Aktuální kurz: 1 EUR = ETB, 1 USD = ETB, 1 CZK = ETB.
Platidlem je etiopský birr (ETB). V roce 2004 byl kurz cca 1USD=8,5 birrů. Nebylo problémem jak směnit USD v hotovosti, EUR v hotovosti, tak cestovní šeky. Použití platebních karet bych viděl skepticky. Zřejmě by fungoval "Cash advance" v bance. Ale to je asi tak všechno.
Obecně vzato, Etiopie je celkem levnou zemí (na Africké poměry jednou z nejlevnějších). Dalo se vyžít za cca 20USD/den. Jídlo nebylo drahé. O co bylo levnější o to bylo "exotičtější". Tradiční jídlo je "injera", což je velká placka nakyslé chuti, ke které se dávají různé přílohy. Buď několik druhů zeleniny upravené v různých omáčkách a nebo upravené maso (často je mleté). Jako doplněk k injaře je velice oblíbené "kitfo", což je obdoba našeho tatarského bifteku. Několik druhů mletého lehce ohřátého masa (ale neuvařeného!). Tak na toto jídlo pozor - nebezpečí získání parazitů. Nejchudší Etiopané jedí injaru pouze s berberou, což je místní koření (přesněji řečeno, je to směs několika druhů koření, kde dominuje chilli). Takovéto lokální jídlo stojí od 5 birrů. Občas je možné si dát k masu či zelenině místo injary chléb (podobný našim houskám) za stejnou cenu. Skoro všude také vaří špagety (většinou mdlé chuti) za cenu od 7 birrů. Jestliže natrefíte na turisticky orientovanou restauraci, tak si často můžete dát steak s bramborami za cenu od cca 10 birrů. Voda stávala v průměru kolem 5 birrů za 1.5 litrovou láhev. Voda byla bez problémů k sehnání všude. Úžasné také měly džusy. Stávaly kolem 4 birrů a bylo to namixované ovoce. Džusy byly tak husté, že se jedly lžičkou - nešly totiž pít. Vždy si řekněte, že je chcete bez vody! Etiopská káva je vyhlášená a všude byla dostupná - stávala kolem 2 birrů. Čaj stával podobně.
Veškeré turistické atrakce stojí relativně dost peněz. Taxík většinou pod 20 birrů neseženete (bez ohledu na město, kde ho chcete použít. Z letiště do Piazzy v Addis Abebě zaplatíte kolem 40 birrů - když budete mít štěstí, dá se to usmlouvat na 30 birrů) Návštěva chrámů v Lalibele vyjde na 100 birrů/osoba. Další chrámy po okolí - 30 birrů/chrám/osoba. Pronájem lodi na jezeře Tana vyjde tak na 100 birrů/osoba při více lidech. Ve dvou budete platit tak kolem 250 birrů za loď, ale musíte docela smlouvat. V Simienských horách jsou ceny fixní, zde se nesmlouvá. Platí se 70 birrů/den/průvodce, 30 birrů/den/scout, 20 birrů/den/kůň, 20 birrů/den/vodič koně a vstup 50 birrů/48 hodin/osoba. V národním parku Bale jsou také ceny fixní a na podobné urovni jako v Simienských horách. V Hararu se za krmení hyen platí kolem 50 birrů za show (problém je s prostředníky, kteří show domlouvají - chtějí klidně 2x tolik, než se pak dá krmičovi). V oblasti Omo se platí za focení domorodých etnik (jinde se za focení lidí neplatí!). Neplatí se za fotografii, ale za fotografa. V roce 2005 byla cena za fotografa a focenou osobu 2 birry. Platí se za aranžované fotografie, když se s někým domluvíte, že ho chcete vyfotit. Pokud fotíte momentky např. na trzích, tak platit nemusíte, ale místním se to občas úplně nelíbí.
Úroveň levného ubytování je poněkud horší než v jiných státech, s kterými můžeme porovnat. Že jsou v hotelech švábi, to se ještě dá přežít. Ti nakonec nic nedělají. Ale spát s blechami je poněkud náročnější. Ty jsou celkem problém v Etiopských hotelech. Je dobré si dobře prohlédnout postel, zda nejsou blechy vidět či nějaké stopy po hmyzu. Může se stát, že v hotelu jsou i myši. Všude nakonec najdete alespoň jeden hotel, který je jakž takž použitelný. Většina hotelů je orientována na místní zákazníky, přeci jenom turistický ruch zde není zrovna rozvinutý. Situace s hotely záleží na konkrétním místě. Jsou města (např. Gonder) kde byla hotelů spousta (třebaže orientované na místňáky). Pak jsou místa, jako Lalibela, kde je jich opravdu pár - a přitom to je místo, kam většina turistů jede. Ceny jsou různé - nejlevněji jsme bydleli za 20 birrů v Dire Dawě v lokálním hotelu a nejdráže za 80 birrů v Lalibele. Na bydlení je dražší Addis Abeba a Lalibela. Vyplatí se smlouvat, když jste zde mimo sezónu (tj. náboženské svátky), hoteliéři občas sleví.
Hotely, které jsme zkusily a stojí za zmínku:
Hotely, kterým je lepší se vyhnout:
Pro vnitrostátní dopravu je možné použít leteckou společnost Ethiopian Airlines. Jedná se o jednu z největších afrických leteckých společností a navíc s dobrým renomé. Její služby byly bezproblémové. Jeden let vám může ušetřit klidně několik dní v autobuse. Silniční doprava je zde opravdu mizerná. A navíc lety nejsou zas až tak drahé. Ceny letenek začínaly na cca 50USD (např. Lalibela-Gonder, Lalibela-Bahar Dar) a nejdražší letenka byla za cca 130USD (Aksum-Addis Abeba). O leteckou dopravu je celkem zájem a tak je dobré si letenku opatřit pár dní před plánovaným letem. Za letenky můžete platit buď v birrech a nebo v USD. Platební karty berou teoreticky v Addis Abebě a Dire Dawě, ale to jsme nezkoušeli. Letenky na lokální lety se dají i koupit v ČR. Nejlepší je asi zajít do libovolné kanceláře ČSA (podle palubního časopisu Ethiopian Airlines jsou ČSA jejich agentem pro ČR). Občas můžete narazit na problém, že zde v ČR se lety tváří jako uzavřené či jsou místa pouze na waitlistu (klidně i 2 měsíce před letem - problém je v tom, že společnost blokuje místa pro lokální nákupy). Nám v té pomohlo zamailovat přímo na "Ticketing office" do Addis Abeby (kontakt naleznete na oficiálních stránkách Ethiopian Airlines, viz. Odkazy) a oni nám místo z waitlistu potvrdili. Poté už stačilo zajít do ČSA a letenku zaplatit. Při odbavení se v roce 2004 platila odletová taxa 10 birrů za každý vnitrostátní let a 20USD v hotovosti za každý mezinárodní let.
Nejrozšířenější doprava je silniční. Občas je náročná díky velice špatné kvalitě silnic. Některé úseky jsou v období dešťů špatně sjízdné a nebo nesjízdné vůbec. Většina velkých měst je spojena jakž takž použitelnými silnicemi. Ne všechny mají asfaltový povrh, spousta jich je jen uválcovaných se štěrkem. Ale v období sucha to nevadilo. Silnice mají občas šílené stoupání/klesání při překonávání horských sedel. Většina míst v severní a východní oblasti je dostupná autobusovou dopravou. Ta je ale velice pomalá a občas i nespolehlivá. Spousta lidí si proto pronajímá auta pro dopravu po Etiopii. Vždy se jedná o 4WD, kterých zde jezdí neskutečné množství. Pro cestu na jih do údolí Omo je 4WD jediný smysluplný dopravní prostředek. Ceny za pronájem se pohybují různě. Nepočítejte, že seženete auto levněji než za 100USD/den. Jestliže vás pojede více než 2 v autě (max. 4 osoby/auto), zaplatíte něco navíc (cca 10USD). Tohle je nejlevnější cena, kterou jsme se dozvěděli, když jsme před odjezdem Etiopie sháněli informace na naši příští cestu - na cestu za kmeny v povodí řeky Omo. Cena byla s řidičem a benzínem. Jinak jsme dostávali i nabídky vyšší - cca 150-170USD/auto/den. Jestliže vám nestačí jen auto s řidičem, ale chtěli byste veškeré služby na klíč (tj. dopravu, průvodce, jídlo, ubytování) tak to vycházelo na cca 500USD/auto se 3 lidmi/den. Jestliže se člověk rozhodne nepronajmout si auto, tak musí vyrazit autobusy. Cestování autobusy po Etiopii má svůj kolorit. V první řadě je třeba říct, že trasy autobusů se dělí na dlouhé a krátké. Na dlouhé trasy se dá koupit lístek den předem (mezi 14 a 17 hodinou na autobusáku) a je třeba na to myslet a opravdu si lístek koupit. Na krátké trasy se lístek bohužel koupit nedá a tak je potřeba se ráno zúčastnit boje o místo. Všechny autobusy na dlouhé tratě a překvapivě i dost na krátké jede jen jednou denně. Vyjíždí se po 6 hodině ranní z autobusáku. Situace po ránu vypadá následovně. Autobusák je před 6 hodinou raní uzavřen a nikdo tam teoreticky nemá přístup. Uvnitř jsou všechny autobusy s řidiči a všichni pasažéři jsou naopak venku. Ti obléhají vstupní bránu a čekají, až ochranka (většinou tvořena policisty) bránu otevře. Pak vyrazí úprkem k autobusu, kterým chtějí jet. Snaží se prodrat dovnitř a zasednout místo. Kdo sedí, ten jede. Občas také stojí venku průvodčí a prodává lístky. Když máte lístek koupený předem, tak akorát musíte najít autobus, kterým máte jet. Lístek negarantuje exaktní sedadlo jen to, že vás autobus vezme. Najít takový autobus také není úplně snadné. Na lístku je napsané číslo, které je potom nalepeno na předním skle. Takže podle toho se dá autobus najít. A nebo se doptat. Občas je autobus ještě na poslední chvíli měněn, když má např. poruchu, ale to není tak časté. Příjemná je praxe, že v autobusech jede jenom tolik lidí, kolik je sedadel (většinou jich jede o pár více, ale ne tolik, aby to bylo nepříjemné). Nesmí se jezdit v noci, takže všechny autobusy před 18 hodinou končí svou jízdu. Jedete-li vícedenní trasu, tak se přespává po cestě. Zavazadla jezdí na střeše a po vás, jako cizinci, většinou průvodčí chce úplatu za převoz nadměrného zavazadla (tedy toho, co jede na střeše). Cizinci vůbec mají relativní výhody. Když jste ochotni zaplatit trochu navíc, ochranka vás pustí na autobusák ještě před 6 a pomůže vám najít potřebný autobus či koupit lístek. Většinou musíte zaplatit ochrance kolem 10 birrů za osobu (ale zažili jsme, že nechtěli i nic a měli radost, že si s nimi popovídáme). Rychlost autobusů není vysoká, v průměru 30 km (více než 40 km za hodinu jsme nikdy nejeli). Ceny za autobusy nejsou vysoké, kolem 8 birrů za hodinu jízdy.
Vše se mění a i doprava v Etiopii. Na základě cesty v roce 2005 malý update. Autobusy na kratší vzdálenosti přibývají a začínají jezdit nejenom ráno kolem 6 hodiny, ale až se naplní a to i během dne. Stále platilo, že v noci se jet nesmí. Z toho vyplývá, že dálkové trasy stále vyjížděl jen ráno a většinou jen jeden autobus. Vždy se snažit koupit lístek dopředu, tato metoda celkem funguje (v některých hotelích byli ochotní lístek zajistit). Na některých autobusácích už ochranka nepouštěla bělohy v předstihu (ani vidina birru navíc s nima nehnula) a bránu otevírali dokonce už před 6. Věřte prodavači lístků, který vám řekne, kdy máte přijít. Také se nám zdálo 5:30 nesmysl, ale v 5:40 už vypukl známý boj o místa v autobusech. S rokem 2004, kdy se alespoň do 6:30 nic nedělo je to zásadní rozdíl. Pocitově mi přijde, že byla snaha na autobusácích udržet větší pořádek. Těžko říct, zda to byla jen náhoda či změna k lepšímu. Pronájem auta nakonec bylo reálné a celkem bezbolestné sehnat za 100USD/den i pro 4 lidi. Cena včetně benzínu, řidiče a pojištění auta. Je třeba si dát pozor, s kým jednáte. V hotelích a okolo nich se pohybuje spousta dohazovačů aut, kteří nic nevlastní, jen za provizi dohazují majitelům aut. Pak se cena vyšplhá trochu výše. Ideální je jednat přímo s majitelem (buď auta či cestovky, která auta turistům nabízí). Cena se také odvíjí od stáří modelu, který si chcete pronajmout. Za 100USD neočekávejte poslední model Land Cruiseru, za ten si také budete muset připlatit. Na druhou stranu my jsme měli starší model Land Cruiseru na více než 15 dní a nemělo jediný technický problém. Serióznost majitele se také pozná podle toho, zda automaticky nabídne platbu na dvě poloviny - polovina před cestou a polovina na konci.
V Etiopii je národním jazykem amharština. Překvapivě také spousta lidí mluví anglicky, takže není problém se s místními dohodnout. je vidět, co dokáže povinná výuka angličtiny. Vyjímečně někdo mluví italsky či rusky. Samozřejmě není špatné umět pár amharských frází. Může vám to ušetřit peníze, když smlouváte na trhu a nebo s někým, kdo anglicky. Vždy se najde někdo, kdo rád pomůže s překladem, ale většinou to dopadne tak, že místní říká v amharštině deset a člověk překládá jako dvacet (a deset je pak jeho provize).
Pár základních amharských frází (fonetický přepis, jak jsme je používali).
| selam | dobrý den |
| teanastelén | dobrý den |
| čou | nashledanou |
| dena | mám se dobře |
| amaseginálo | děkuji |
| eši | jasně, rozumím, OK |
| avo | ne, v žádném případě |
Číslovky
| 1 | ant |
| 2 | hulet |
| 3 | sost |
| 4 | arat |
| 5 | amest |
| 6 | sedest |
| 7 | sebat |
| 8 | sement |
| 9 | zeteny |
| 10 | aser |
Hodně cestovatelů si stěžuje, že jsou Etiopci strašně vlezlí. Že neskutečně žebrají a nedají člověku pokoj. Je třeba přiznat, že je na tom trochu pravdy. Místní opravdu se snaží od turistů získat co to jde. Jsou místa (jako např. Harar), kde míra obtěžování byla opravdu vysoká. A jsou zase místa, kde je naprostá pohoda (Simienské hory, Aksum). Je dobré být na to připraven. Připraven na permanentní pokřik "farangi, farangi" (cizinče, cizinče) či na prosté "you, you" které je často doprovázeno křikem "give me pen, give me money, give me...". Většinou pokřikují a tahají vás za ruku pouze děti, ale občas se přidají i dospělí. Není vůbec příjemné, když po vás pokřikuje dospělý Etiopec "You have a lot of many money and I nothing. Give me money.". Ale jak už bylo zmíněno, spíše se jedná o situaci, která je nepříjemná, než nebezpečná. Situace zde není jednoduchá. Je zde více než 50% nezaměstnaných, ale je otázkou, na kolik zde opravdu není práce a na kolik se místním pracovat nechce. Je jednodušší ležet pod stromem a čekat na pomoc - peníze od místních, turistů či od UN (a že zde těch humanitárních organizací působí). Není neobvyklé vidět žebrající děti, jak vyžebrané peníze utrácejí v restauracích za drahou coca-colu a koláče, místo toho, aby si je schovali a nakoupili si za ně mnohonásobně víc lokálního jídla. A klidně vám přijdou říct, že stále mají hlad, ať jim také nějaké peníze dáte.
Etiopie je chudá země a spousta lidí je zde chudá. Ale situace zde rozhodně není tak kritická, jak by se mohlo zdát ze sdělovacích prostředků. V oblastech, které jsme navštívili, tak lidé na ulici hlady rozhodně neumírali.
Můžete si přečíst informace o cestopisy z Etiopie.
Také se můžete podívat na fotogalerii z Etiopie.
Také se můžete podívat na fotogalerii panoramatických fotografií z Etiopie.
Celkový počet příspěvků k tomuto článku: . Přidejte i Vy svůj komentář.
