Niger, klasická země Subsaharské Afriky. Najdeme ji v Západní Africe v pásu
mezi Saharou a tropy Guinejského zálivu. Mnoho lidí si jí plete s Nigérií, s
kterou sousedí. Země jsou přitom naprosto odlišné. Nigérie, nejlidnatější země
Afriky, je bohatá na nerostné suroviny, přelidněná, nebezpečná a s tropickým
podnebím. Naprosto tomu Niger patří mezi nejchudší země regionu, většinu plochy
země pokrývá nehostinná Sahara, hustota obyvatel je velmi malá. Zemi často
sužují hladomory díky tvrdému podnebí a minimálním srážkám. Přesto zde žijí
usměvaví lidé a země má zajímavou a dlouho historii. Vždyť se zde kdysi
proháněli dinosauři a později zde lidé lovili zvířata, která dnes žijí již jen
na pláních Východní Afriky.
Hlavní město Niamey nepatří mezi taháky Nigeru. Moderní stavby se střídají s koloniální architekturou či plechovými příbytky místních obyvatel. Centrum města okupuje tradiční trh, který je hlavním nákupním místem. Městem protéká řeka Niger, která dala celé zemi jméno a je významným veletokem Západní Afriky. Vydáme-li mimo hlavní město, obklopuje nás zelená savana. Jsme na konci tropického pásu a Saharská výheň je zatím daleko. Zajímavá zastávka nás čeká u vesnice Kouré. Zde jsou volně k vidění poslední žirafy ze Západní Afriky. Dříve jich v Západní Africe žilo hodně, ale postupné rozšiřování Sahary a osídlení lidí způsobilo úbytek žiraf. Až do současného stavu, kdy jsou pravidelně k vidění v podstatě jen zde. Odhadem zde žije pouze několik desítek kusů (jeden odhad mluví dokonce o pouhých 40 kusech). Nežijí v nějaké rezervaci, ale naprosto volně v okolní buši. Místní vesničané je dnes již neloví, ale naopak je chrání, proto nejsou zvířata plachá a lze se k nim blízko přiblížit.
Budeme-li putovat dále, dostaneme se do města Zinder, které leží u hranice s Nigérií. Sultánské město se zajímavou architekturou - stará čtvrť, tradiční hliněné domy, trhy.
Pravý Niger ale poznáme, když se začneme přemisťovat na sever k městu
Agadéz. Hojnost zelené vegetace pomalu mizí a zvyšuje se teplota. Čtyřicet
stupňů ve stínu není vyjímkou, ale spíše normální denní teplotou. Je štěstí, že
vlhko, které je běžné v tropickém pásu, zde není a tak je ze panuje pouze
"suché" vedro. Vegetace nezmizí úplně, malé trsy trávy či občasný strom jsou
často k vidění i přímo na Sahaře. I zde jsou občas srážky, kdy krajina se rychle
zazelená, než jí zase slunce stačí vysušit a vegetaci spálit. Agadéz je
příkladem Sahelského města. Hliněné domy uplácené z vepřovic (nepálených cihel
vyráběných z bláta). Mešita, která je dominantou starého města, je také hliněná
a je krásným příkladem místní architektury. Vedle stojí sultánský palác, také
hliněný. Sultán zde stále žije a v omezené míře se podílí na správě Agadézu a
okolí. Je možné k němu zajít i na audienci a požádat o slyšení.
V blízkosti města v nehostinné poušti se nachází jeden z několika dinosauřích hřbitovů. Ano, čtete správně, zde na Sahaře jsou k vidění zkameněliny kostí dinosaurů, podle informací místních průvodců se jedná hlavně o brontosaury žijící zde přibližně před 150 milióny let. K vidění jsou i zkameněliny krokodýlů či starých stromů. Zajímavostí je, že vítr a déšť kosti každý rok během letní deštné sezóny zcela zasype a archeologové je před zimou vždy znovu vyhrabávají. V zimě je totiž Nigeru oblíbeným cílem turistů a tak je potřeba mít exponáty nachystané.
Podobná zajímavost je u vesnice Dabous, kde jsou prehistorické skalní malby. Vyobrazené jsou zde žirafy a další zvířata, která zde v dnešní době již nežijí. Kresby žiraf, které jsou impozantní a dosahují výšky 4 metrů, jsou datování do roku 6000 před naším letopočtem. Dabous není jediným místem, kde jsou podobné kresby k vidění. Na Sahaře je podobných míst relativně mnoho. Vždy se ale jedná o skalní místa, která jsou nepatrně vyvýšena nad terénem a z dálky dobře viditelná.
Návštěva vlastní Sahary je asi tím největším zážitkem, který můžete v Nigeru
zažít. Zažité představy o Sahaře jako o místě, kde je jen písek a není život,
vezmou za své. Sahara je velmi rozmanitá. Skály, pohoří, občasná vegetace a mezi
tím lidé. Buď stálí obyvatelé v oázách, kde pomocí zavlažovacích systémů pěstují
vše potřebné včetně ovoce, či kočovníci, kteří se svými stády dobytka putují
Saharou z místa na místo. Nejdůležitější jsou pastviny pro dobytek. Ano, i zde
na Sahaře se dá dobytek pást. Nomádi oblast perfektně znají a vědí, kde a kdy
musí být. Jsou místa, kde je spodní voda a zeleň pro zvířata a samozřejmě i lidi
a i zde občas zaprší a zazelenají se nové pastviny. Krajina se velmi mění. Od
již zmiňovaných skalnatých hor v pohoří Air, přes vyprahlé pláně až po písečné
duny, které se táhnou do vzdáleností dnů jízdy autem. Etnicky je Sahara také
pestrá. Žijí zde dvě velké skupiny obyvatel - Tuaregové, kteří mají blíže k
Arabům ze Severní Afriky a pak nomádi z etnika Bororo (někdy nazývaní též
Wodaabé), kteří sem migrovali před stoletími z oblasti horního Nilu a mají blíže
ke klasickým černochům. S ohledem na kočovný styl života žijí místní lidé
osamoceně a nezávisle na okolních obyvatelích. Nemají ani mnoho příležitostí se
potkávat, navštěvovat či si vyměňovat informace. Z toho důvodu a vznikla a stále
se koná v Nigeru ohromná slavnost, kam se každý rok kočovníci sjíždějí, kde se
potkávají se svými známými, vyměňují si novinky a obecně společensky žijí.
Několik dní, než se zase se svými stády vydají zpět do pouště. Slavnost se
jmenuje Cure Salée a v dnešní době ji dominují Tuaregové. Na slavnosti se tančí,
zpívá, závodí na velbloudech. Také se domlouvají svatby či se přímo organizují.
Současně i kočovní lidé Bororo si pořádají slavnost nazývanou Gerewol, kde se
muži malují a zkrášlují (mluví se o soutěži mužské krásy), aby následně tančili.
Tanec je pro místní muže velmi důležitý a pečlivě se na něj připravují. Samotný
tanec má velmi monotóní a uhrančivý rytmus, během něhož se někteří tanečníci
dostávají do transu, kdy se přestávají zcela ovládat. Během tance jsou tanečníci
bedlivě pozorování hlavně mladými dívkami, které si z nich vybírají své
manžele.
