Ranní Teherán je krásné ospalé město. Ulicemi projíždějí poloprázdné kloubové Ikarusy, nikde žádná zácpa, minimum chodců. Během dne se ale vše změní jak mávnutím kouzelného proutku. Zácpy, davy chodců, autobusy nacpané k prasknutí. Dostat se do městských autobusů je pěkný oříšek. V přední časti cestují muži, v zadní ženy. Míchání pohlaví není možné. Ulicemi se prohání místní automobily Paykan, designem jak z šedesátých let. Teherán je přelidněné město, kde stojí za vidění několik muzeí, z moderní historie je zajímavé dojít k bývalé ambasádě USA, která je nyní obsazena vojenskými složkami a je krásně pomalovaná propagandistickými nápisy. A pak vyrazit vzhůru do menších měst a vesnic, kde je život podstatně klidnější.
Kousek od Teheránu severním směrem ke Kaspickému moři se rozkládá pohoří Alborz. Zde se nachází nejvyšší hora Íránu Mt Damavand (5671 m). Krásná oblast s horskými vesnicemi a pořádným výstupem „ke hvězdám“. Třebaže se jedná o pětitisícovku, výstup na tuto horu je v zásadě vysokohorskou turistikou. Horolezecké umění a vybavení není potřeba. Přesto je třeba počítat s tím, že i v létě je může být zima a vrchol hory je zabalen ve sněhu a ledu.
Vesnice a městečka kolem Kaspického moře jsou svým charakterem osobité a odlišují se od pouštních oblastí ve středu země. Oblast, kde místní rybáři získávají světoznámý kaviár. Při cestě Íránem nelze vynechat město Mashhad, které leží na severovýchodě země. Pro šítské muslimy se jedná o posvátné místo a mnoho z nich sem vykonává náboženskou pouť. Cílem je mešita Imáma Rézy, kde leží hrobka již zmíněného Imáma.
Z města Mashhad u Afghánských hranic je to již kousek do rovinných pouštní části země. Většina země na první pohled vypadá jako nehostinná pustina sužována horkem a vysokými teplotami, kde se vinou jen silnice spojující města a vesnice. Zdání ale klame, i zde je spousta vesnic a osad, stačí jen najít zdroj permanentní vody. Místní s horkem problémy nemají, již historicky zde vymysleli systém klimatizace, kterému se dominují věže badgirs. Ty pomocí větru zajišťují cirkulaci vzduchu, který ve výsledku ochlazuje místnosti v domech. Tento systém můžete vidět na většině tradičních hliněných domů. Město Yazd z ptačí perspektivy vypadá jako sídliště věží badgirs. Tak je systém rozšířený a funkční. Město Yazd je staré pouštní město, kde jsou zachovalé staré hliněné domy, staré kryté trhy, nádherné mešity. A úžasní pohostinní lidé, tak jako kdekoli jinde v Íránu. Turistický ruch v této zemi je malý a tak místní vítají možnost pohovořit s cizincem, pozvat ho na čaj či na vodní dýmku. Město Yazd je i centrem staroperského náboženství zoroastrianismus, které vyznává kult ohně.
Hliněné město Bam bylo světoznámé svou ojedinělou architekturou. Bohužel ničivé zemětřesení ho z větší části srovnalo se zemí a tak obnova této památky je pomalé, jestli se vůbec podaří. V oblasti středního Íránu je ale mnoho vesnic, které jsou postaveny stejnou technologií. Jednou z nich je i Kharanagh, který se snaží přilákat turisty, kteří hledají náhradu za ztracený Bam.
Město Shíráz je výchozím bodem pro návštěvu zbytků staré perské říše, konkrétně archeologické lokality Persepolis. Město Persepolis bylo založeno v 6. století před naším letopočtem, aby se stalo hlavním městem achajmenovské říše. Zbytky dokazují pompéznost stavby a rozhodně stojí za návštěvu. V okolí je několik skalních hrobů, kde jsou pohřbeni králové z achajmenovské dynastie. Ze všech staveb je vidět vyspělost a význam starých perských říší. Poslední zajímavou archeologickou lokalitou je Pasargadae, což je bývalé hlavní město před Persepolí.
Esfahan – rozhodně nejpříjemnější Íránské město. Krásné centrum s náměstím imáma Chomejního s několika mešitami, starým palácem a bazarem, který se v arkádách táhne kolem celého náměstí. Krásnou oblastí je okolí řeky Zayandeh, která Esfahanem protéká. Na místní poměry má hodně vody, řeka je široká kolem 30 metrů, i když se zdá na první pohled mělká. V Esfahanu je přes řeku postaveno celkem 11 mostů, z toho pět starým z cca 17. století. Vizuálně jsou velmi hezké s mnoha oblouky. Procházka v podvečer okolo řeky je velmi příjemná a holduje jí i mnoho místních. Posedět v některé z mnoha čajoven, popít čaj a zakouřit si vodní dýmku je příjemným začátkem večera, kdy teploty klesají na únosnou mez a po horkém dni začínají místní ožívat.
Západu země dominuj město Tabríz, které je posledním větším městem před tureckou hranicí. Opětně má trochu jiný ráz než východní části, zřejmě díky blízkosti hranice a vlivu okolních států. Jsou zde snad největší trhy v Íránu, tržnice se táhne snad kilometry. V Íránu je spousta dalších zajímavých míst, nelze se zastavit úplně u všech. Archeologická naleziště Susy osídlena v minulosti Elamity, zikkurat Choqa Zanbil, opětně postavený Elamity. Oblast perského zálivu má také své charisma – města Bushehr či Bandar-é Abbás stojí za návštěvu.
