Hory Mandara na severovýchodě Kamerunu jsou oblíbenou turistickou destinací. Není se čemu divit. Pestrý etnický mix, zajímavé horské vesničky, úžasné scenérie jsou jen ta největší lákadla, která zvou k návštěvě.
Sever Kamerunu je zcela odlišný od jižní části země. Jih již zcela patří do rovníkové Afriky se svými deštnými pralesy, kdežto sever leží na konci Sahelu neboli subsaharské Afriky, kde jsou spíše savany a obecně sušší klima. Přejezd z jedné části země do druhé je vidět na první pohled.
Středem nejsevernější oblasti Kamerunu je město Maroua. Odsud je to do Mandarských hor již co by kamenem dohodil. Příkré svahy, kopce a na nich malé kamenné domečky. To jsou tradiční obydlí místních obyvatel. Jedna rodina vždy vlastní malý komplex několika domů, z nichž některé jsou sýpky na obilí, jiné fungují jako kuchyně pro ženy a jiné jsou místnosti určené na spaní. Život zde má své vlastní tempo. Ráno a večer místní ženy vyrážejí pro vodu. S nádobami na hlavách postupně chodí k pumpám, odkud drahocennou tekutinou odnášejí do svých příbytků. Pokud je sezóna, tráví většinu dne prací na malých políčkách nebo hlídáním stád malých koz. Výjimku tvoří dny, kdy jsou trhy.
Trhy se pravidelně konají ve větších vesnicích v konkrétní dny, které se nemění. Místní pravidelnost trhů velmi dobře znají a tak vědí, že např. v neděli musí na trh do Rhumsiki, pokud chtějí nakoupit či se potkat se známými. Samozřejmě každý chodí na trhy co nejblíže svému domovu. Doprava je zde minimální, většina lidí chodí pěšky či si ulehčují cestu na oslovi. Automobilová doprava funguje většinou pouze ve dny trhu, kdy je dostatek pasažérů a řidič má jistotu zisku. Trh je událost. Místní prodávají, ale i nakupují. Hlavně ale odpočívají po práci a tak se potkávají se svými známými, povídají si a popíjejí místní alkohol. Části trhu, kde se alkohol prodává a popíjí, patří mezi ty největší. Jak běží čas, místní jsou čím dál tím veselejší. Ženy nosí další a další nádoby s místním alkoholem a všichni bez rozdílu pohlaví si dopřávají tohoto pro nás nevábného nápoje plnými doušky.
Mezi vesnicemi jsou zde vidět rozdíly. Např. ve vesnici Tourou místní ženy nosí na hlavách vyřezávané kalabaše (tykve). Jedná se jak o ozdobu, tak design dekorace nám může dát důležité informace o ženě vlastnící kalabaš. Zda je vdaná, kolik má dětí, apod. Tento zvyk je k vidění v této jediné vesnici. Při cestě Mandarským pohořím se často stává, že chvíli jste v Kamerunu a chvíli v Nigérii. Cesta horami vede podél hranice, jejíž význam zde není velký. Zastavíte-li ve vesnici Mabas, jste zrovna v Nigérii. Vesnice s výhledem do Nigerijských plání a hlavně se zajímavým královským palácem, kde žije lokální vládce. Ten zde v horách má větší vliv a respekt než Nigerijská vláda. To samé ale platí i o kamerunských králích. Na konci vesnice Oudjilla stojí královský palác, kde stále vládne mírný král. Jeho moc sice sahá po vesnici a nejbližším okolí, ale místní ho zcela respektují. Tento panovník má 50 manželek, každá z nich má vlastní ložnici, kuchyň a 2 sýpky. Z toho si dokážete představit, že královský komplex je opravdu rozsáhlý. Kolik má panovník dětí, ani on sám neví. Každý druhý ve vesnici se hlásí, že je princ či nějak s králem příbuzný. Nejdůležitější je prvorozený syn, který bude následníkem trůnu (za zmínku stojí, že v některých královstvích Kamerunu se následníkem stává druhorozený syn, tento zvyk záleží na oblasti).
