Poledne, horko a přesto jsou všude davy lidí. Proplétají se mezi auty na krajích silnic, chodníky jsou přeplněné. Atmosféru doplňují zástupy všech možných dopravních prostředků na silnicích. Atmosféra, která je typická pro Asii. Ale podobný mumraj se dá vidět i v hlavím městě Mali Bamaku.
Celou noc pršelo a déšť ustal až nad ránem. Období dešťů se již hlásí o svou vládu. Noční déšť uspal typický ranní ruch v ulicích města. Je to poprvé, kdy nejsou ulice od rána v lidském obležení. Využívám příjemného klidu a jdu se po městě projít. Střed je relativně kompaktní, ale město jako celek je velmi rozlehlé. Nízké domy různého stáři a různé architektury. Nic, co by člověka na první pohled zaujalo. Na hlavní třídě Avenue Modibo Keita, která prochází značnou části středu města chvíli obdivuji křesťanskou katedrálu. Kousek za ní, třebaže jsem stále v centru města, začíná město ve městě. U nás bychom řekli, že je zde obchodní čtvrť. To samé je vlastně i tady, akorát to má spíše formu tržiště a spousty malinkých krámečků. Celé bloky domů, kde jsou jen obchody a nebo kde jsou postaveny stánky. Mega tržiště. Zboží je vyloženo před krámky, aby bylo dobře vidět a každý věděl, co se nabízí. Vždy je několik obchodů vedle sebe, které nabízejí podobný sortiment. Má procházka začíná v železářství, všude jsou samá železa, dráty, hřeby. Vše pěkně uskladněné v domech. Před nimi stojí stánky s kořením a zeleninou. Těch je zde ale málo, hlavní sekce s jídlem je ukryta daleko v tržišti. Obchody jsou již otevřeny všechny, i když v ulicích je zatím stále málo lidí. No v ulicích. Teď po dešti ulice spíš vypadají jako blátivé cesty. Hlavni silnice ve městě mají asfalt, ale zde v oblasti trhů po něm není ani památky. Cesty jsou totálně rozmáčené a centimetrové bláto spolu s hlubokými loužemi jsou úplně všude. Nikomu kromě mě to nevadí. Všichni kráčejí za svým obchodem, jako by se nic nedělo, jen já kličkuji a snažím se najít místa, kde je bláta alespoň trochu méně.
Jak běží čas, ulice se začínají zaplňovat až se saturace lidí v ulicích dostává do normálu. Všude jich je plno. Nedokážu říct, kolik ulic tržiště a ochody zabírají, ale přijde mi že to je celý střed města. Procházím se přes hodinu a jsem stále jen mezi obchody, stánky a nakupujícími lidmi. Bamako nenabízí svému návštěvníkovi zajímavé historické památky. Atmosféru má ale jedinečnou.
Jako většina Malijských velkým měst leží i hlavní město Bamako na řece Niger. Díky řece vděčí za svůj vznik a následný rozvoj. Vždyť na počátku 19 století to byla malá vesnice, kde žilo kolem 6000 rybářů z etnika Bozo. V roce 1883 Francouzi město dobili a v roce 1908 sem přesunuli administrativní centrum z města Kayes na západě Mali. Když se v roce 1960 Mali osamostatnilo, bylo Bamako vybráno za hlavní město.
