Řeka Senegal dnes už nemá takový význam jako v minulosti, kdy fungovala jako významná dopravní tepna. Během Francouzské kolonizace to byla jediná cesta, jak se vypravit do nitra Západní Afriky. Tedy až do doby, než byla postavena železnice spojující Dakar s Bamakem.
Dnes oblast působí velmi poklidných dojmem, ta tam je obchodní ruch z doby kolonizace. Přesto návštěva stojí za to. K vidění je autentický senegalský venkov spolu s historickými památkami a budovami, které pamatují ještě přítomnost Francouzů. Pojedeme-li proti proudu řeky Senegal, je první zastávkou město St-Louis. Zde, na ostrově v ústí řeky Senegal, vzniklo již v roce 1659 první francouzské osídlení a bylo zde dlouhou dobu i správní středisko celé kolonizované oblasti. Centrum města je plné zachovalých koloniálních budov, které stojí za procházku.
Pokračujeme-li dále do nitra Západní Afriky, musím se zastavit ve městě Podor. V koloniální době se jednalo o důležité centrum s velkým přístavem, které dnes ale působí velmi ospalým domem. Ve městě je k vidění původní francouzské lyceum, které je stále funkční. A velká mohutná pevnost, které v minulosti chránila řeku, město a vlastně i celé francouzské území. Dalším známým obchodním místem bylo město Matam, kde také měla být v minulosti vybudované obraná pevnost. Tu už bohužel odnesl čas a tak se dnes můžeme obdivovat pouze několika starým domům v centru města. Opakem je ale poslední větší město Bakel, které ještě leží na řece Senegal v Senegalu. Rušné město s přechodem do Mauretánie, který oživuje život na hraniční řece. Městu vévodí na kopci vybudovaná ohromná pevnost, která zůstala do dnešních dní mimořádně zachovalá. Koloniální budovy, mohutné obranné valy, zbytky starých děl a hlavně hezký výhled na řeku.
Řeka Senegal vede po severní straně Senegalu a tvoří z velké části hranici s Mauretánií.
