Jeden z prvních ponorů v moři a vlastně první ponor v Indonésii. Nervozita, ale
současně i zvědavost. Ryby, korály, to je to co, co mě pod vodu žene a co tam
očekávám. Pomalé noření, rozkoukávání se a opatrné plavání pod vodou.
Viditelnost nádherná, je na co se dívat. Měkké korály, ale i korály pevné.
Sasanky a mezi nimi korálové rybky. Barvy. Mnoho barev, tvarů, nových věcí. Díky
slunci nad vodu je všude vše barevné i ve větších hloubkách. Divemaster, který
skupinu vede, se snaží upozorňovat na zajímavosti, kterých si mi, lidé bez
podvodních zkušeností, ani nevšimneme. A pak to přichází. Ukazuje někam mezi
korály, na kámen. Nic nevidím, nevím, co mám hledat. Přijde mi že na bílém
kameni mezi koráli nic není. Ale je neodbytný. Pomalé prozření. Je tam něco
maličkého. Nějaká malá potvůrka. Skláním se blíž a jsem fascinován. Je to jak z
jiného světa. Na kameni leží malý plž. Velikostí nevýrazný, víc jak pět
centimetrů na délku nemá. Ale ty barvy a tvar. Něco takového jsem v životě
neviděl. Výrazně červená hmatová čidla, zeleno černé tělo s místní červenou
dekorací. Barvami úplně září jak nějaký klaun z cirkusu. Jsem fascinován a
nemohu se od nahožábrého plže (anglicky nazývaní sea slug či nudibranch)
odtrhnout. Stačil jeden pohled a vím, že se přede mnou právě otevřely dveře do
jiného světa, o kterém jsem nevěděl, že existuje. Vtáhnul mě a nechce mě pustit
zpět. Těším se na další překvapení pod vodou a na další dveře, které se mi snad
podaří najít a otevřít.
