Papua (dříve nazývaná Irian Jaya) je nejvýchodnější provincie Indonésie a zabírá západní polovinu ostrova Nová Guinea. Při příjezdu do pobřežních osídlených oblastí nepůsobí příliš atypicky - vypadá celkem jako jiná místa Indonésie. Až na přítomnost místních papuánců, kteří vypadají jak australští aboridžinci. S rysy Indonésanů, kteří patří mezi asiaty, toho společného příliš nemají.
Vše se ale změní když se dostanete do vnitrozemí ostrova. Je to jak cesta časem a prostorem. Obrovské ostré hory s faunou jak z pravěku a do toho polonazí domorodci žijící na úrovni doby kamenné. Připadáte si jak v žijícím muzeu. Nejsnáze přístupné je Baliemské údolí, kde ve vesnici Wamena je relativně velké letiště s celkem pravidelnou dopravou. Tady už je vidět pokrok civilizace. Je zde pár silnic, místní chodí oblečení, jsou zde normální domy a ne jenom chýše. Hlavně je zde ohromné množství kostelů. Snad každá církev je zde zastoupena svým kostelem. Je zde také neskutečné množství misionářů, kteří zde pro místní představují nositele pokroku. Snaží se totiž animistické domorodce civilizovat a obrátit na tu správnou víru. Vydáte-li se pěšky po okolí, známky civilizace však rychle zmizí.
Baliemské údolí je obydleno kmenem Dani. Mužské oblečení se skládá z koteky, což je tykev lahvovníku, která se používá jako pouzdro na penis. Jinak muži chodí zcela nazí. Koteku si ještě přichycují kolem pasu liánovým vláknem. Muži se rádi zdobí. Oblíbené jsou čelenky z per různých ptáků, prasečí kly, které si strkají do nosní přepážky (říká se, že když jsou kly otočeny směrem vzhůru, je muž na válečné stezce, kly otočené dolů znamenají mírumilovné úmysly). Oblíbené a velice ceněné jsou "kravaty" vyrobené z mušliček. V době kmenových válek se muži malují různými barvami, aby zastrašili nepřítele. Ženy tradičně nosí pouze sukni. Co je překvapivé, tak každá žena má tašku vyrobenou z liánových vláken, kterou nosí pověšenou na hlavě. V ní nosí co je potřeba - od sladkých brambor přes děti až po selata. Dani jsou hlavně farmáři pěstující sladké brambory, jejich hlavní potravu. Ze zvířat chovají prasata, která pro ně mají velkou cenu. Tradičně muži žijí odděleně od žen. Všichni muži z vesnice žijí v jedné chýši a ženy s dětmi a prasaty žijí v jiné. Z jejich zvyků zmiňme alespoň ten, kdy žena si za každého mrtvého příbuzného musí useknout článek prstu. I v dnešní době můžete potkat spoustu žen, které kvůli tomu nemají prsty. V minulosti patřilo mezi jejich tradice taky mumifikování zesnulých náčelníků vesnic. Po smrti se tělo mrtvého uložilo do kouře nad ohniště, pod kterým se permanentně topil a tak postupně proběhl proces mumifikace. V současné době je možné mumie spatřit ve vesnicích Jiwika a Akima.
Etnograficky je Papua velice rozmanitá. Rozsáhlé výzkumy zdejších etnik neexistují. Předpokládá se, že na celé Papupe něco mezi 200 až 700 různých jazyků. Co kmen, to de facto jiný jazyk. V oblasti Baliemského území žije Kmen Dani. Severně od údolí žije kmen Lani. Východním směrem v horách Jayawijaya žije kmen Yali. Vydáme-li směrem na jih a sejdeme z hor do nížin, dostáváme se do oblasti kmenů Korowai a Kombai. Jedná se o tzv. stromové lidi - stavějí si svá obydlí v korunách stromů. Je to ochrana jak před malarickými komáry tak i před bojovnými sousedy. Kmenové války jsou zde totiž na denním pořádku. Ještě více na jih směrem k pobřeží (a městečku Agats) žije kmen Asmatů, světově proslulých řezbářů a lovců lebek.
Baliemské údolí se nachází uprostřed hor ostrova Nová Guinea, cca 3500 km východně od hlavního města Jakarta.
