Indonéský ostrov Sulawesi mám opravdu rád. Jeho severní část jsem navštívil již mnohokrát a vždy se sem rád vracím.
Poprvné jsem na Sulawesi přijel v roce 2001 lodí Pelni z Papuy. Přijeli jsem odpoledne do přístavu Bitung, prodrali se lidmi co s námi vystupovali z lodi a těmi, co již hnali dovnitř, chytli autobus do Manada kam jsme v podvečer přijeli. Z autobusáku jsme vzali bemo na Pasar 45, kde jsme bydleli v dnes již neexistujícím backpackers hotelu (byl hned vedle Celebes hotelu, který ho nejspíš pohltil). Manado bylo už v té době velké město, ale mělo jinou atmosféru než dnes. Nákupní zóna u pobřeží neexistovala, Pasar 45 pulzoval lidmi, kde bylo spousta stánků a hlavně prodejců CD s muzikou, kteří se snažili zákazníky ulovit maximálním řevem ze svých reproduktorů. Průchod přes trh byl hlukovým utrpením. V té době byla v Indonésii recese a bylo to zde vidět. Opuštěné a chátrající domy v centru. Poprvé jsme jeli na ostrov Bunaken veřejnou lodí, která jezdila kolem poledne z kanálu ukrytého za trhem.
Dnes je vše trochu jinak. Na změnách v Manadu je vidět, jak se Indonésie zmáhá. Nové nákupní komplexy, prodejci z trhu rozprášeni a zahnání do obchůdků, ve městě nenajdete ani pouliční prodejce jídla, kterých bylo vždy všude dost (pamatuji si na legendární stánek Kentucky Ayam, který stával hned vedle KFC a prodával lokální mutaci výrobků KFC). Městský přístav je částečně zasypán a je v něm uděláno turistické stanoviště dopravy na Bunaken. No prostě svět se mění.
Manado samo o sobě není mým cílem, jako většina Indonéských měst není extra zajímavé a pokud je možnost, nemá smysl zde trávit mnoho času. Výhodou je dobré spojení jak letadlem tak i lodí. V posledních letech se sem vracím kvůli potápění – mám rád všechny 3 oblasti, kde se zde potápí – ostrov Bunaken, ostrov Bangka a Lembeh Strait. Je skvělé, že lokality jsou dobře dostupné právě díky Manadu, skvěla je také jejich rozmanitost a díky konkurenci stále rozumné ceny.
Pokud se člověk nepotápí, na Bunakenu se dá i skvěle šnorchlovat, o tom třeba někdy napíši separátně.
Pokud ale člověka moře nebaví, má možnost navštívit národní park Tangkoko (správný název je Tangkoko-Batuangas Dua Saudara Nature Reserve), který je také dobře dostupný. Pokud máte vlastní auto, můžete sem vyrazit na jednodenní výlet. Ale i bez auta se dá do parku dobře dostat. Ideální je dojet autobusem do Bitungu na autobusové nádraží, které je za městem a tam se pozeptat na dopravu do vesnice Batuputih. Ta je hlavní vstupní branou do parku. Ve vesnici jsou vedle sebe 3 hotýlky (homestay), kteří nabízejí přespání a jídlo. Je to taková indonéská pohoda, ve vesnici je klid a můžete brzo po ránu a k večeru vyrazit do parku na pozorování zvířat. K vidění jsou zde hlavně malí primáti tarsiers (tarsiers spectrum), kteří se nejlépe pozorují v podvečer. Jsou plaší, ale pokud je člověk opatrný a celkem zticha, je jich k vidění opravdu hodně. Samozřejmě je nutné mít průvodce. Vždycky jsem si myslel, že tarsiers jsou endemičtí na Filipínách a až tady jsem zjistil, že jsou k vidění i v Indonésii. Dále jsou k vidění, ideálně po ránu, černí makakové (macaca nigra). A pokud mátě štěstí, můžete pozorovat i zoborožce. Samozřejmě i spoutu dalších ptáků, rostlin, stromů a liján. Je to taková malé exkurze po indonéské džungle. Park i vesnice jsou u moře, kde se dá i šnorchlovat a posedět na pláži.
Další za zmínku stojí malé městečko Tomohon, asi hodinu jízdy od Manada autobusem. Je položené trochu v kopcích, v okolí je vidět několik sopek. Ale výhled do krajiny není to hlavní, co je zde vidění. Většinou sem návštěvníci jezdí kvůli trhu. Kromě standardních indonéských potravin, které vidíte na většině trhů, zde prodávají malé hlodavce (vypadají jak větší myši), netopýry a psi. Neprodávají je jako domácí mazlíčky, ale zabité a částečně pečené na jídlo. Ano, návštěva trhu není pro slabší povahy. Ale jiný kraj, jiný mrav. Pokud vás zajímají lokální zvyky, stojí návštěva trhu rozhodně za to. Pokud jste povaha citlivější, jeďte raději jinam.
V okolí Manada a Tomohonu je mnoho dalších zajímavých míst přírodního charakteru jako sopky Gunung Lokon či Gunung Klabat, ale tam jsem nebyl a tak nemůžu referovat. Jako o jezeru Tondano (Danau Tondano), které je oblíbeným místem na pikniky. A jestli jste fanda druhé světové války, je zde k vidění spousta jeskyní, které si tu vyhloubili během WWII Japonci.
