Horko, sluneční žár, písek. Rovná pláň kam až oko dohlédne. Nehostinná krajina. Vždyť je to taky poušť. Poušť pouští – Sahara. Přesto je zde život.
V dálce běží několik gazel. Je radost je pozorovat. Ladné pohyby zvířete ve volné přírodě. Ničím nespoutané se pohybují nehostinnou plání. Nejdříve pomalu, ale postupně zrychlují. Ruší je přítomnost člověka, ruší je moje přítomnost. Zvědavost mě k nim žene blíž a blíž, abych si tato vzácná zvířata mohl prohlédnout. Setkání s nimi je velmi vzácné. Třebaže kontakty s lidmi jsou pro ně vzácné, mají strach a snaží se utéct. Na mojí straně je technika. Auto mi pomáhá se k nim přiblížit na pár metrů.
Běží rychlostí kolem 80 kilometrů v hodině a stále je jich běh ladný a harmonický. Prudce mění směr a snaží se mě setřást. Bojí se, neví, že jim nechci ublížit. Jenom fotím a pozoruji. Přesto je to pro ně boj o život. Prchají před neznámým dravcem, který je stíhá rychlostí na hranici jejich možností. Buď je skolí pronásledovatel a nebo ještě chvíli poběží touto rychlostí a padnou vysílením. Pak se stanou lehkou kořistí dravcům a stejně nepřežijí. Zpomaluji, gazely se uklidňují a mizí pomalu v dálce. Já se také vzpamatovávám a před očima mám stále jejich ladný běh v nejvyšší rychlosti. To vše v místě, kde přežijí jen ti nejodolnější. I tady má krása své místo.
