Třebaže poušť Sahara je velmi nehostinné místo, i zde žijí lidé. Najdeme zde pouze jediné etnikum, které zde dlouhodobě vydrželo žít a stále zde žije. Tím jsou Tuaregové.
Tuaregové jsou nomádi, vlastnící stáda velbloudů, kteří mluví svým Berberským jazykem. Tradičně zajišťovali dopravu zboží přes celý Sahel od Mauretánie až po Súdán či z Alžíru až po pobřeží Guinejského zálivu. V současné době se i zde zvyky a tradice pomalu mění a někteří opouštějí svůj tradiční nomádský život a usazují se v okolí měst a oáz. Ale i dnes mají Tuaregové v přepravě zboží své místo. Sůl z dolů Taoudenni v Mali a Bilma v Nigeru přepravují zásadně Tuaregové se svými karavanami velbloudů.
Tuaregové jsou také někdy nazýváni "modrými lidmi" díky modré barvě svých oděvů. Tato barva prý není zvolena náhodně, je v ní na poušti nejmenší horko. Tuaregové jsou zahaleni od hlavy až k patě. Muži mají hlavu omotanou dlouhým šálem, který nazývají taguelmoust. Jedná se o obdobu turbanu, z kterého často mužům vykukují pouze oči. Taguelmoust slouží jak ochrana proti písku, prachu a horku ale má také sociální význam. Je nevhodné, aby muž ukazoval svoji tvář Tuaregovi s vyšším sociálním postavením. Ženy jsou celé oblečeny v černém, vlasy zakryté šátkem. Rády se zdobí tepanými šperky ze stříbra. Oblíbeným vzorem je Agadezký kříž, který existuje v různých podobách.
Kočovní Tuaregové bydlí v dočasných kempech, kde si staví jednoduchá obydlí. Často se stěhují podle stavu vody a pastvin pro svá stáda velbloudů a malých koz. Společně v kempu žijí většinou rodiny či příbuzenské klany. Staví si několik typů obydlí. Jedním z nich jsou stany, kde jako hlavní materiál jsou použity zvířecí kůže, které jsou napnuté na klaccích. Z jedné strany, z té které většinou nefouká vítr, je vchod, který se nijak nezavírá. Je otevřen do krajiny. Na zemi leží rohože. Nejbližší okolí domu je ohraničeno kameny. Alternativou jsou chýše z rohoží, které se více podobají tradičním černošským obydlím ze Západní Afriky. Příbytky jsou velice skromné. Majetek minimální. Několik plastových nádob na vaření, voda se tradičně uchovává v kožených vacích. Spí se na rohožích či na kůžích. Ve dne i v noci je celkem teplo, takže jednoduché deky na přikrytí stačí. Vaří se venku na ohništích. Problém je se dřevem, kterého je zde, jako vody, neustálý nedostatek. Proto se na vaření používá i sušený trus.
Tuaregové jsou pastevci a zvířata, která chovají, je živí. To je úkolem mužů. Starat se o velbloudy či kozy, které chovají. Včetně jejich následného prodeje na trzích v oázách. Za utržené peníze nakupují vše ostatní, co potřebují k životu. Hlavně proso, na pečení chleba, a sůl, cukr a čaj. S tímto minimem musí přežít. Jiné přebytky, které by mohli prodávat, nemají. Ženy se starají o domácnost. Musí dojit kozy, které dávají mléko, které je zde velmi ceněné. Z něj ručně v kožených vacích stloukají máslo. To v horku déle vydrží než samotné mléko. Ženy se také starají o vydělávání kůží, výrobu oblečení a rohoží na spaní, sbírají dřevo na vaření a chodí pro vodu. Mužské a ženské role jsou zde jednoznačně rozděleny. Co se týče náboženství, hlásí se Tuaregové většinou k islámu. Jako zbraň má mezi muži výsadní postavení meč. Zpravidla je to jejich nejcennější majetek. Ten se v rodině dědí z generace na generaci a říká se, že majitele chrání silou všech vítězství předchozích majitelů.
