Další týden, další bazén. Další praktické lekce našeho kurzu vedoucího k certifikaci OWD.
Stejná hodina, stejné místo, stejně studená voda v bazénu. Ještě že mám neopren, alespoň mě něco trochu hřeje. Složit vercajk už je snažší, už se začínám ve změti hadic a kohoutů orientovat. Složeno, teď závaží. S tím se trápím, rozčiluje mě, jak mě to pod vodou furt táhne na záda. Snažím se dát závaží na opasku více dopředu, abych změnil těžiště. Tak uvidíme. Vercajk na záda a do vody. Dnes pro změnu skok po zádech. To je v pohodě.
Začínáme s plaváním na hladině a trénujeme dýchání ze šnorchlu a přehazování šnorchlu a druhého stupně pod vodu. To celkem jde. Pak se jde pomalu do hloubky na dno bazénu. Opětně opakujme vylévání masky. Jde to lépe než na poprvé, ale extra zážitek to není. Ale je důležité to umět, aby člověk v případě ztráty či naplnění masky pod vodou nezazmatkoval a neudělal nějakou zásadní chybu. S tím je spojené i následující cvičení – sundat si masku a cca minutu pod hladinou bez masky plavat. Bez masky fakt není nic vidět, tak nás instruktor lehce vede a směruje. Po tréninky vylévání to šlo v zásadě samo. Hlavně se nepokoušet nadechnout nosem. Obecně nosem se nesmí dýchat, pouze ústy. Pravidelně, pomalu a zhluboka. A hlavně nikdy nezadržovat dech.
Následuje odpojení inflátoru pod vodou – to tedy moc nejde, drží jak kdyby byl přibytý. A to je jen mechanicky nacvaknutém. Že by tlak? Nakonec je hadice odpojená a v tuto chvíli jsou naše ústa jediná šance jak žaket nafouknout. Takže vyndat druhý stupeň, neustále pomalu vydechovat, aby šli od úst malé bublinky a postupně nafukovat žaket. A zažínám pomalu stoupat k hladině. Jak se vzduch rozpíná, tak abych nestoupal rychle, musím po chvíli zase vzduch z žaketu upouštět.
Posledním cvičením je se ve vodě odstrojit. Jako kdyby byl člověk u potápěčské lodi. Sundat equipment a postupně ho podat čekajícím lidem tak, aby potápěč mohl vylézt z vody.
