Tak copak nás asi čeká tento týden na bazénu? Opětovné vylévání masky pod vodou a nebo nějaký jiný cvik (nebo spíš trik)?
Překvapivě na začátku lekce začínáme bez přístroje. Jen brýle, šnorchl, ploutve a proháníme se pod vodou jen na nádech. Potopit se do 4 metrů a vyzvednout instruktorem odhozený předmět mi dává trochu zabrat, ale nakonec se k němu potopím a vyzvednu ho.
Následuje ostrý střih, přístroj na záda a jde se do hloubky. Hlavním dnešním cílem je trénování neutrálního vztlaku. Tj. vyvážit se tak, aby člověk po vodou neklesal a ani nestoupal. Hm… Hezky se to řekne, hezky se na to dívá, jak instruktor levituje ve vodě a nepohne se ani o píď, ale já si připadám jako jo-jo. Chvíli jdu nahoru, chvíli dolů. Vyvážím se, alespoň mám ten pocit, ale jak začnu dýchat a mé tělo mění objem o nadechnutý vzduch, tak mě to začne tahat k hladině. Víc, víc a jsem skoro na hladině. Tak se potopit a zase znovu. Mám pocit, že to se nedá naučit, že to snad ani nemůže fungovat, pokud mám dýchat. Ale viděl jsem, že se to zvládnout dá a tak trénuji. To je opravdu jedna z důležitých technik a je nutné ji zvládnout. Alespoň základ této techniky a pochopit její význam, ještě dlouho ji člověk dopilovává k dokonalosti během ponorů v moři. Alespoň u mě to tak bylo. Pokud se nechcete šíleně nadřít, vířit písek či bahno, fotografovat, no prostě si ponor užít, je potřeba být dobře vyvážený a ve vodě se „vznášet“ s minimálně vydávanou energií. To je ten ideální cíl. A přesně na toto byla zaměřena tato bazénová lekce.
