Etiopie je jedna z nejstarších křesťanských zemí. Náboženství zde až do dnešních dnů vydrželo ve své ortodoxní formě. Je každodenní součástí běžného života a místní, Etiopská ortodoxní církev, má mezi lidmi velkou vážnost. Nejvíce se to projevuje během náboženských svátků, kdy se ve městech skoro zastaví život a všichni se věnují oslavám.
Náboženských svátků mají v Etiopii relativně hodně a kromě těch, co slavíme i my (jako Velikonoce či Vánoce), slaví i svátky u nás již zapomenuté. Pro Etiopany je jedním z nejdůležitějších svátků Timkat, kdy se oslavuje pokřtění Krista Janem Křtitelem v řece Jordán. Svátek se slaví několik dní (většinou 3), s tím že na první den, 19. ledna, je vyhlášen státní svátek a místní mají oficielně volno. Ovšem podle bouřlivosti oslav to spíše vypadá, že místní mají volno po všechny 3 dny. Oslavy probíhají po celé zemi, kde žijí křesťané. Je ale několik míst, kde oslavy nabírají na ještě větší důležitosti díky náboženskému významu daného místa. Konkrétně se jedná o Lalibelu, Gondar a Axum (a také Addis Abebu, ale u té je význam spíše politický díky tomu že je hlavní město).
V těchto dnech se ke kostelům scházejí poutníci a mniši. Mniši jsou oblečeni v bílém a podle své hodnosti je jejich šat doplněn barevným pruhem. Všichni mají dřevěné hole a kovová chřestítka. Někteří také přináší ke kostelům velké bubny. Samozřejmě svátku se účastní i vysocí církevní hodnostáři, kteří oslavy řídí. Začátek oslav působí zdánlivě chaoticky. V některých kostelech probíhají modlitby, jinde mniši bubnují a tancují. Všude jsou spousty věřících. Události začnou mít spád ve chvíli, kdy vysoce představení kněží začnou vyjímat z kostelů symboly tabotů (představují Mojžíšovy desky s desaterem). To je první z hlavních momentů slavnosti. Začne se formovat procesí, které vynese taboty z kostelů a projde jím mezi poutníky. Procesí nese taboty do stanu, který je postaven za městem. Zde musí taboty být uloženy přes noc. Stan je obklopen mnoha poutníky, kteří zde na zemi přespávají. Chtějí být co nejblíže těmto svatým relikviím. V podvečer se sem scházejí i kněží a celou noc zde probíhají modlitby. Ty vrcholí při úsvitu, kdy jsou taboty znovu vysvěceny. Mnoho lidí se v tu chvíli nechává polévat vodou, což má právě připomínat pokřtění Krista, čemuž je tento svátek zasvěcen. Poté se chystá procesí, které taboty, nyní znovu vysvěcené, ponese zpátky do kostelů.
Procesí má ale pouť zpět ke kostelům dlouhou. Co chvíli totiž zastavuje a mniši za bubnování a odříkávání liturgických textů tančí. Vždy vybraný mnich začíná bubnovat a další zpívat. Před nimi se formují dvě řady tančících mnichů. Všichni ostatní včetně poutníků, kteří procesí sledují, chřestí a tleskají. Tanec trvá skoro deset minut. Když skončí, tak se procesí opět dává do pohybu. Ujde přibližně 500 metrů a vše se opakuje. Vysocí kněží pozorují přípravy zpěváka a bubeníka. Vybírají se mniši, kteří budou tančit. Opět následuje desetiminutový tanec, který je stále stejný. Poté se procesí může dát zase do pohybu. Cesta zpět ke kostelům trvá vždy několik hodin. Oslavy končí, když jsou taboty uloženy zpět do kostelů na své místo.
