Kalimantanem se nazývá Indonéská část ostrova Borneo. Mimochodem, Borneo je třetí největší ostrov na světě. Původní obyvatelé, kteří na Kalimantanu žili a žijí, se nazývají Dayakové. Z etnografického hlediska se Dayakové dělí na mnoho kmenů, které se lišili svými zvyky a kulturou. Mezi nejznámější patří kmeny Iban, Kayan, Kenyah, Punan, apod.
Původně většina Dayaků byli farmáři a lovci. Některé kmeny, jako Punan, byli pouze kočující sběrači a lovci bez stálých obydlí. Většina Dayackých kmenů ovšem nebyli jako kmen Punan a stavěli klasické vesnice. Jejich obydlí jsou atypická a jedinečná na světě. Staví totiž. tzv dlouhé domu (anglicky longhouse), kde bydlí celá vesnice. Jedná se o dům na kůlech (ty chrání před zvířaty a vodou), kde v předu je společná veranda. Ta je důležitá, neboť zde se lidé z celé vesnice potkávají. Kde také provádějí většinu společných prací. Z verandy jsou vchody do bytů jednotlivých rodin. Byty jednotlivých rodin jsou odděleny. Uprostřed domů má byt většinou náčelník vesnice. Tyto domy, v závislosti na konkrétním kmeni, jsou různě zdobené. Od maleb až po různé sošky a totemy chránící vesnici před zlými duchy. Velice často zde můžete vidět zobrazení černého zuborožce (velký pták žijící na Kalimantanu), který má v Dayacké mytologii zásadní postavení. Daykové totiž věří, že přenáší duše zemřelých.
Z hlediska náboženství bývali Dayakové animisti, Dnes, díky působení misionářů, je většina Dayaků křesťany. S tím souvisí i ztráta tradic, která u nich postupně probíhá. Potkat ženy s tradičními Dayackými dlouhými uši je dnes skoro nemožné. Přitom v minulosti takto zdobená byla každá žena. Když jsme se ptali, jak tato tradice vznikla, dostali jsme odpověď: "Přece nebudeme vypadat jako orangutani, ty mají malé uši. My jsme Dayakové a tak musíme mít uši jiné." Jestli je tato legenda pravdivá, ovšem nevíme. Další tradice spočívala v tetování. Tetovali se jak muži tak i ženy. Motivy a stupeň tetování souvisel se společenským postavením dané osoby. Nebylo možné se tetovat jen tak. Poslední z tradic, která stojí za zmínku, souvisí s bojovností Dayaků. Svým nepřátelům Dayakové usekávali hlavy a lebky nepřátel si uschovávalo jako trofeje. Bývali to obávaní lovci lebek.
Kalimantan se nachází cca 600 km severně od hlavního města Jakarta.
