Při cestování po světě se zajímáme o památky, historii, zajímavá etnika. Tato kniha nabízí zcela odlišný pohled na svět kolem nás, po kterém tak rádi cestujeme. Hlavním tématem je milování a sex, tak jak je praktikován na pěti kontinentech.
Třebaže poušť Sahara je velmi nehostinné místo, i zde žijí lidé. Najdeme zde pouze jediné etnikum, které zde dlouhodobě vydrželo žít a stále zde žije. Tím jsou Tuaregové. Tuaregové jsou nomádi, vlastnící stáda velbloudů, kteří mluví svým Berberským jazykem. Tradičně zajišťovali dopravu zboží přes celý Sahel od Mauretánie až po Súdán či z Alžíru až po pobřeží Guinejského zálivu.
Třebaže doba velkých cestovatelských objevů je za námi, jsou okamžiky a místa, která nám i v dnešní době dokáží připravit zajímavá překvapení. A právě o hledáních těchto míst je následující kniha. Nejdříve se vydáme do hor severovýchodní Kambodži pátrat po tajemném savci lingovi, abychom se v zápětí přesunuli na ostrov Borneo za etniky Punan a Merap.
Neskutečné horko. Kilometry daleko žádný stín, kam by se dalo schovat. Písek či kámen. Najednou se přižene vítr a drobného prachu a písku jsou plné obličeje. Tak to je poušť. Může být takové nehostinné místo vůbec krásné? Ano, nejenom že může, ono i krásné je. Každá poušť má svoji podmanivou krásu. Platí to i o Sahaře, největší poušti na zeměkouli.
Pohoří v severozápadním Beninu u hranic s Togem skrývají samá překvapení. Pomineme-li známý národní park De La Pendjari, za zmínku rozhodně stojí hliněné hrady etnika Somba. Lidé Betamaribé, všeobecně nazývané jako etnikum Somba, žijí jihozápadně od města Natitingou na pláních Boukoumbé těsně u hranic Togem a jihovýchodně okolo města Perama. Příslušníci tohoto etnika jsou převážně zemědělci a tak žijí uprostřed svých obdělaných polí.
Největší řekou Západní Afriky je řeka Niger. Pramení v pohoří Fouta Djalon ve státě Guinea, kde se vydává na 4160 km dlouhou pouť přes státy Mali, Niger, Benin a Nigérie až do svého ústí v Guinejském zálivu. Trasa řeky tvoří ohromnou křivku, které se říká Nigerský ohyb (anglicky Niger Bend či francouzsky Boucle du Niger). Po celé délce toku je řeka zdrojem obživy pro mnoho lidí a zvláště ve státě Mali, kde se dotýká hrany Sahary, je její životodárný význam asi největší.
Hory Mandara na severovýchodě Kamerunu jsou oblíbenou turistickou destinací. Není se čemu divit. Pestrý etnický mix, zajímavé horské vesničky, úžasné scenérie jsou jen ta největší lákadla, která zvou k návštěvě. Sever Kamerunu je zcela odlišný od jižní části země. Jih již zcela patří do rovníkové Afriky se svými deštnými pralesy, kdežto sever leží na konci Sahelu neboli subsaharské Afriky, kde jsou spíše savany a obecně sušší klima. Přejezd z jedné části země do druhé je vidět na první pohled.
Město Timbuktu je opředeno mnoho legendami. Jedna z nich je i ta, jak město přišlo ke svému jménu. Na místě dnešního města byla studna (neboli "tim" v místním jazyce), u které žila žena Bouctou a procházejícím karavanám, které převáželi zboží přes Saharu, dávala vodu. Kombinace obou slov s následným zkomolením dala název městu, které okolo studny mělo vzniknout.
Hustý deštný prales. Přítmí. Bodavý hmyz, mravenci, pijavice. Vlhko a horko, neprostupný terén, občas potok, bažiny. Možnost setkáni s hady, ale také nevyzpytatelnými pralesními slony či jinými savci. Kdo by zde chtěl žít? Místo skoro nejméně vhodné k životu. Přesto zde žijí lidé - Pygmejové.
Jedna z nejznámějších slavností v Západní Africe je každoroční svátek Cure Salée (Léčba solí). Každá etnická skupina nomádů má své vlastní oslavy tohoto svátku. Za nejznámější jsou považovány oslavy etnika Wodaabé (nazýváni též Bororo), které se konají během měsíce září v blízkosti městečka In-Gall v severovýchodním Nigeru.
