Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Taková zdánlivě jednoduchá věc jako udělat či neudělat si potápěčský kurz. Samozřejmě pro rekreační potápění, žádný technický či něco takového. Poprvé jsem strčil hlavu se šnorchlem pod vodu před mnoha lety v Austrálii na Velkém korálovém útesu. Nádhera. Okamžitě mě pozorování ryb a podvodního života nadchlo. Ale byla to doba, kdy peněz moc nebylo, tak myšlenky na potápění byly odsunuty do kouta jako „příliš drahé aktivity“. Uplynulo pár let, procestovala se spousta zemí a šnorchlovací zážitky přibývaly – Thajsko, Indonésie, Madagaskar. A bylo co pozorovat. Rostla i chuť po potápění. Ale jsem člověk nerozhodný a pořád jsem nevěděl, jestli jo či ne. Časem už to ani nebyla otázka peněz, spíš nedostatečného impulsu. Nakonec iniciativu převzala má partnerka, která je duše rázná a rozhodná a jala se problém vyřešit tak, že mě do kurzu dovleče a uděláme si ho spolu.
Nakonec se problém zjednodušil na dvě otázky. Udělat kurz doma před cestou a nebo na začátku cesty v Indonésii? Obě varianty mají svá pro a proti, ale nakonec jsme si udělali kurz doma před cestou a myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Pokusím se ho lehce zdůvodnit. Pro kurz v Indonésii hrála jen skutečnost, že by se dělal v teple u moře a ne v bazénu či následné ponory na volné vodě ve studené a tmavé přehradě. Vše ostatní mě ale přišlo výhodnější pro variantu udělat si kurz doma v předstihu.
Přeci jenom si kurzem ukousnete kus dovolené, kdy se může již potápět a užívat si první setkání s podvodním životem. První kontrolované ponory v bazény sice nebyly úplně příjemné díky chladnější vodě, ale kontrolovaný bazén je rozhodně pro výuku lepší než první pokusy v moři (jasně, někde mají i bazén, ale ne vždy je to pravidlem). Na kurz bylo dost času, člověk nemohl být nervózní, že už mu zítra letí letadlo a stalé ještě nemá všechny části kurzu hotové či mu ještě všechno nejde. Teorie v klidu s instruktorem, žádné „tady máte výukové DVD a projeďte si to“ jako jsem jinde viděl. Komunikace v češtině mi taky přišla velkým kladem – sice anglicky mluvím, domluvím se, ale přeci jenom jsem ocenil výklad termínů v češtině, kde jsem si na 100% co znamenají, zvláště když může jít „o život“. Prostě lekce v bazénu mi přišli skvělý, člověk se do problematiky potápění dostával pomalu, nemusel mít strach, že když něco zvorá tak se stane nějaký extra velký malér, na všechno byl klid a čas. Instruktor se nám věnoval a učili jsme se postupy, dokud si nebyl jist, že je na 100% zvládáme a víme co máme dělat.
První volná voda na Slapech v červnu sice byla „divoká“, při 12 stupních jsem se moc neohřál, ve vodě celkem tma, viditelnost tak 4-5 metrů. Jasně, na Slapy dobrá viditelnost, ale když je tam člověk poprvé, tak je docela vyklepej. Po jasném a světlém bazénu drsná změna. V tuhle chvíli bych moře asi ocenil, ale aspoň člověk zažije hned ze začátku horší podmínky a moře ho už jen mile překvapí.
