Lalibela je malá vesnice, skoro by se dalo říci zapomenutá a izolovaná v horách. Na první pohled nic nenaznačuje její historický a náboženský význam. V okolních kopcích, na kterých se vesnice rozkládá, lze vidět hliněné chatrče jako kdekoli jinde v Etiopii. To, co ji činí tak unikátní, jsou staré kostely vytesané ve skále. Nejedná se o pár jednoduchých staveb, ale přímo labyrint tunelů, chodeb a budov. Všechny tyto stavby jsou vytesány přímo do původních skal. Historie Lalibely je pozoruhodná.
Lalibela, původně známá pod jménem Roha, byla ve 12. století královským městem dynastie Zagwe. Kostely, tak jak je známe dnes, zde vznikly v rozmezí 12. a 13. století za vlády krále Lalibely. Místní legenda říká, že král Lalibela část svého života pobýval v Jeruzalémě. Město ho prý ovlivnilo natolik, že po návratu do Etiopie zde chtěl také postavit svaté město. Tak rozhodl o vybudování kostelů ve svém královském městě Roha (po jeho smrti přejmenované na Lalibela). Názvy místních kostelů, jako Řeka Jordán, Adamův hrob či Boží muka, tuto legendu jen podporují.
Realita ale asi bude trochu jiná. Kostely jsou architektonicky natolik rozdílné, že musely vzniknout ve větším časovém rozpětí, než bylo jen období vlády krále Lalibely. Kostely po celou svou historii udivovaly všechny návštěvníky. Nejsou totiž do skály vytesané, jsou ze skály přímo vytesané. Celé stavby vznikly otesáním ohromných skal. Stavebníci si nejdříve museli vyznačit, kde kostel vznikne. Poté postupně na všech čtyřech stranách vysekaly ve skalách příkopy, čímž vlastně vznikl ohromný skalní monolit představující budovu kostela z venku. Následně museli do monolitu prorazit dveře a poté vysekat celý vnitřní prostor. Vše včetně oken a nejrůznějších reliéfních ozdob bylo také vytesáno přímo z kamenného monolitu. Fakt, že kostely vznikaly v relativně měkkém červeném sopečném kameni tuf, jim práci trochu ulehčovalo. Kdo přesně kostely stavěl není známo. Historici odhadují, že na stavbu takových objektů bylo potřeba až 40 000 dělníků.
Kamenných kostelů je v Lalibele 13 a všechny se nacházejí blízko u sebe. Vizuálně nejzajímavější je kostel Svatého Jiří. Už z dálky se totiž lze obdivovat jeho tvaru. Cesta vede po vrcholu skály, ze které je kostel vytesán. Tak je krásně vidět jeho tvar - kříž. Stavba je opravdu monumentální. Vše včetně oken je z kamene. Ostatní kostely tak impozantní přístup nemají. Cesta vede přímo k jejich vchodům, takže v první chvíli není vidět impozantnost stavby. Žádný další nemá ani tak zajímavý tvar. Přesto návštěva stojí za to. Největší z nich je kostel Medhane Alem (Spasitel světa), jehož loď má rozměry 33 a 23 metrů. Uvnitř jsou vytesány i sloupy podpírající kamennou střechu. Tento kostel překvapivě připomíná spíše řecké než etiopské kostely. Interiéry všech kostelů zdobí svaté obrazy. V některých jsou také bohatě zdobené schránky, které připomínají oltáře. Ty uvnitř obsahují dřevěný nebo kamenný symbol představující Mojžíšovy desky s desaterem. Podle pověsti právě Etiopská ortodoxní církev vlastní pravé Mojžíšovy desky s desaterem (tzv. tabot). Kromě vysekaných reliéfů jsou kostely uvnitř celkem strohé a bez výzdoby. Výjimkou je kostel Meskel s bohatě malovaným stropem. Ze zajímavostí ještě stojí za zmínku kostel Golgotha, kde je pochován samotný král Lalibela. Je to jedno z nejsvatějších míst v Lalibele a přístup sem naleží pouze mužům.
Vesnice Lalibela leží cca 350 kilometrů severně od hlavního města Addis Abeba.
