Třebaže to dnes již nevypadá, řeka Senegal byla v minulosti významnou dopravní tepnou Západní Afriky. Její objev a následné využití změnilo politickou mapu Afriky na dlouhá léta.
Roku 1638 založili Francouzi při ústí řeky Senegal první stálou základu, v roce 1659 ji přemístili na blízký ostrov N'Dar a pojmenovali na Fort-Saint-Louis. Snažili se postupně pronikat dále do vnitrozemí, k čemuž používali právě řeku Senegal. Na jejích březích zakládali obchodní stanice jako Podor či Matam a již roku 1688 se jim podařilo proniknout na území dnešního Mali k peřejím Félou. Francouzská přítomnost se v té době omezovala na vojáky a administrativní pracovníky a po celé 18. století nepřesáhla několik set osob. Impulsem k upevnění pozic v oblasti se stala berlínská konference v letech 1884 a 1885, kdy si zde čtrnáct zúčastněných států rozdělilo sféry vlivu. K faktické realizaci pomohly navíc dva momenty - objev chininové profylaxe, která snižovala úmrtnost na malárii, a výroba nových zbraní, proti kterým africké luky, oštěpy a staré předovky neměly šanci.
Jak dnes slavné francouzské obchodní stanice vypadají? Kolik ještě zbylo z koloniální éry? Vydáme-li se podél řeky Senegal od pobřeží do vnitrozemí, zjistíme, že stop po Francouzích je zde již relativně málo.
V koloniální době bylo město Podor důležitým centrem s velkým přístavem, které dnes působí velmi ospalým domem. Na hlavní třídě je k vidění mnoho starých koloniálních staveb. Ulice je zakončena lyceem - a překvapivě, v původních historických budovách lyceum stále ještě je a funguje. Hned vedle je bývalá francouzská pevnost. Zbytky mohutného opevnění dokazují význam, jaký pevnost měla ve své době. Dnes už je její význam pouze historický. Je opuštěná, a trochu zchátralá. U řeky jsou zbytky velkého přístaviště a různých skladů. Jen ten ruch tu chybí. Řeka líně plyne. Občas po ní projede loď s rybářem anebo přívoz, který převáží obyvatele mezi Senegalem a Mauretánii. Řeka zde totiž tvoří hranici.
Pokračujeme-li dále na východ, dostaneme se do města Kayes, které je v dnešní době centrem západního Mali. Zde končila cesta po řece Senegal, protože Kayes bylo posledním městem, které leželo na splavné části řeky. Několik kilometrů za městem leží peřeje Félou, které znemožňovaly další plavbu. Tento problém se rozhodli vyřešit Francouzi stavbou železnice, která by pokračovala dále na východ směrem na město Bamako. Stavba začala již v roce 1881 a byla dokončena v roce 1904. To přispělo k dalšímu rozvoji města. Kayes se stalo důležitým transportním místem při převozu zboží mezi dnešním Mali a Senegalem. Tak je tomu i dodnes a nezabránilo tomu ani dostavění železnice z Kayes na západ do hlavního města Senegalu Dakaru. Při procházce městem je podél řeky vidět mnoho bývalých skladišť, které sloužili k překládání zboží z lodí na vlaky a opačně. V centru je k vidění i původní železniční stanice, která dnes již neslouží, neboť trať byla nepatrně posunuta. Celý střed města je protkán historií, která na návštěvníka dýchá z většiny budov i po více než století. Jen typická pevnost, která by takto důležité místo chránila, zde chybí. Ta byla postavena 15 kilometrů proti proudu řeky u vesnice Mediná.
